Forma následuje katastr

Abstract

Projekt navazuje na předdiplomovou práci, která se zabývala historií katastru a jeho vlivu na architektonickou městskou formu. Katastrální hranice chápe, jako historický konstrukt, projekci společenských a právních norem, mocenských vztahů a technologických možností na přírodní topografii. Diplomová práce se inspiruje historickýmy i současnými příklady, kdy jsou katastrální hranice překračovány často jako důsledek utváření neformálních sousedských vztahů a zpochybňuje tak katastrální hranice jako daný determinant architektonické městské formy. Navržený objekt objekt nevzniká jako izolovaná buňka v rámci dvourozměrné geometrie katastrální sítě, ale funguje jako provázaná sou- část městského bloku, přičemž zohledňuje místní prostorové, sociální a environmentální vazby s jejich důsledky na architektonickou formu. Návrh využívá indoktrinované pravidlo „Cuius est solum, eius est usque ad coelum et ad inferos“, tj. z latiny „kdo vlastní půdu, vlastní ji až k nebesům a do pekel“ k vertikálnímu vrstvení pater za účelem získávání dešťové vody, kterou následně distribuuje uživatelům stavby i jejímu okolí. Množství získané vody je klíčové pro provoz domu, který tak vstupuje do soutěže o zdroje v prostoru vymezeném katastrem, který je nicméně neustále překračován a „nerespektován“ přírodním živlem – vodou.

The project builds upon a pre-diploma thesis that examined the history of the cadastre and its influence on architectural urban form. It approaches cadastral boundaries as a historical construct - a projection of social and legal norms, power relations, and technological capabilities onto natural topography. The diploma work draws inspiration from both historical and contemporary examples in which cadastral boundaries are frequently crossed, often as a result of forming informal neighborly relationships. It thus challenges the notion of cadastral boundaries as a fixed determinant of architectural form in the urban environment. The proposed building does not emerge as an isolated cell within the two-dimensional geometry of the cadastral grid. Instead, it functions as an interconnected part of the urban block, considering local spatial, social, and environmental relationships and their impact on architectural form. The design adopts the indoctrinated principle “Cuius est solum, eius est usque ad coelum et ad inferos” - from Latin, “whoever owns the soil, owns it up to the heavens and down to hell” - to vertically layer floors in order to collect rainwater, which is then distributed to both the building’s users and its surroundings. The amount of water collected is essential to the building’s operation. In this way, the structure enters a competition for resources within a space defined by the cadastre - a space that is continuously crossed and "disrespected" by the natural element of water.