Hmota – design a distribuce malby
Loading...
Date
Authors
Tajovský, Jakub
ORCID
Advisor
Referee
Mark
P
Journal Title
Journal ISSN
Volume Title
Publisher
Vysoké učení technické v Brně. Fakulta výtvarných umění
Abstract
Tato práce představuje aspekty inovované malířské technologie navržené pro rozšířené, intermediální pole. Vycházím při ní z premisy, že design a volné umělecké disciplíny jako malba bývají prezentovány jako protiklady, z nichž první produkuje utilitární objekty a druhé, volné disciplíny, se zakládají na produkci „nefunkčních“ estetických objektů. Ve své práci se snažím aplikovat několik hypotéz o vnitřní, objektově motivované aktivitě při vytváření malířských objektů. První je o závislosti jazyka malby na technologii. Malba je podle této hypotézy subjekt-objektem, rozvíjejícím imaginativní kapacity aktérů, kteří do ní aktivně i pasivně vstupují. Těžištěm mé práce je autorský design malířské technologie přizpůsobený především malířské hmotě Glup, vyvinuté v rámci samotného uměleckého výzkumu. Fenomén malby je zde interpretován jako platforma, jež rozpouští zažité formy materiálů, vizuálních objektů i aktérů za účelem materializace syntetické identity v obraze. V teoretické rovině práce operuji s pojmem „hmota malby“ označujícím fyzické i symbolické materiály a aktéry, jež figurují v objektech malby. Hmota malby je druh materie stimulující imaginaci svou plasticitou a schopností ukládat v sobě otisky informací. Je zvláštním druhem paměťového nosiče, jenž determinuje obrazové informace svou „materiální inteligencí“. Pojem umělé či materiální inteligence zpřístupňuje nadindividuální imaginaci tvůrčích aktérů/prostředků zapojených do vytvářeného díla. Přenesením tohoto populárního pojmu do pole malířské technologie jsem se snažil vytvořit můstek, jenž představí hmotu malby nikoliv jako pasivní materiální systém obrazu, ale jako „prizmatickou čočku“, jež nabízí nespecifikované množství odosobněných pohledů. Tento text představuje model autorské technologie malby, interpretovaný jako malířský objekt, dílo a zároveň jako podklad k produkci dalších děl. Stejně jako tento text je většina výstupů mého uměleckého výzkumu otevřeným dílem, buď proto, že jsou navrženy jako kolaborativní tvůrčí platforma, nebo nejsou ze své podstaty definitivní, ale vyjadřují jeden úhel dynamického vztahu k příslušným diskurzům. Výsledkem práce je syntetický, variabilní objekt malby, jenž umožňuje volné propojování jednotlivých performativních rovin, materiálů, nástrojů a nabízí prostor pro diverzitu tvůrčích přístupů. Záměrem není vytvořit komerční technologický produkt, jenž bych nabízel dalším autorům, ovšem líbí se mi myšlenka, že takový malířský produkt není omezen autenticitou solitérního autorského přístupu. Proto výsledný produkt technologie podléhá autorské licenci CC-BY-SA, pod kterou ji může kdokoliv využít při uvedení původu a dodržení stejné licence pro další distribuci.
This work presents aspects of an innovative painting technology designed for an expanded, intermedial field. It is based on the premise that design and fine arts disciplines, such as painting, are often presented as opposites: the former produces utilitarian objects, while the latter, the fine arts, are based on the production of "non-functional" aesthetic objects. In my work, I aim to apply several hypotheses regarding the internal, object-driven activity involved in the creation of painted objects. The first hypothesis concerns the dependency of painting’s language on technology. According to this hypothesis, painting is a subject-object that develops the imaginative capacities of the agents who engage with it both actively and passively. The focus of my work is the authorial design of a painting technology primarily adapted to the painting material Glup, developed as part of the artistic research itself. Here, the phenomenon of painting is interpreted as a platform that dissolves established forms of materials, visual objects, and agents to materialize a synthetic identity within the image. On a theoretical level, the work operates with the concept of "painting matter," which refers to both the physical and symbolic materials and agents that are involved in painted objects. Painting matter is a type of material that stimulates imagination through its plasticity and its ability to store imprints of information. It is a special kind of memory carrier that determines visual information through its "material intelligence." The concept of artificial or material intelligence makes accessible the supra-individual imagination of the creative agents/tools involved in the creation of the work. By introducing this popular concept into the field of painting technology, I sought to create a bridge that presents painting matter not as a passive material system of the image but as a "prismatic lens" that offers an unspecified number of depersonalized perspectives. This text presents a model of authorial painting technology, interpreted as a painted object, a work of art, and at the same time a basis for the production of further works. Like this text, most of the outputs of my artistic research are open works, either because they are designed as collaborative creative platforms or because they are inherently non-definitive, expressing one angle of a dynamic relationship to relevant discourses. The result of the work is a synthetic, variable painting object that allows for the free interconnection of individual performative layers, materials, and tools, offering space for a diversity of creative approaches. The intention is not to create a commercial technological product to be offered to other artists, though I like the idea that such a painting product is not limited by the authenticity of a solitary authorial approach. Therefore, the resulting product of the technology is subject to the CC-BY-SA license, under which anyone can use it by crediting the source and maintaining the same license for further distribution.
This work presents aspects of an innovative painting technology designed for an expanded, intermedial field. It is based on the premise that design and fine arts disciplines, such as painting, are often presented as opposites: the former produces utilitarian objects, while the latter, the fine arts, are based on the production of "non-functional" aesthetic objects. In my work, I aim to apply several hypotheses regarding the internal, object-driven activity involved in the creation of painted objects. The first hypothesis concerns the dependency of painting’s language on technology. According to this hypothesis, painting is a subject-object that develops the imaginative capacities of the agents who engage with it both actively and passively. The focus of my work is the authorial design of a painting technology primarily adapted to the painting material Glup, developed as part of the artistic research itself. Here, the phenomenon of painting is interpreted as a platform that dissolves established forms of materials, visual objects, and agents to materialize a synthetic identity within the image. On a theoretical level, the work operates with the concept of "painting matter," which refers to both the physical and symbolic materials and agents that are involved in painted objects. Painting matter is a type of material that stimulates imagination through its plasticity and its ability to store imprints of information. It is a special kind of memory carrier that determines visual information through its "material intelligence." The concept of artificial or material intelligence makes accessible the supra-individual imagination of the creative agents/tools involved in the creation of the work. By introducing this popular concept into the field of painting technology, I sought to create a bridge that presents painting matter not as a passive material system of the image but as a "prismatic lens" that offers an unspecified number of depersonalized perspectives. This text presents a model of authorial painting technology, interpreted as a painted object, a work of art, and at the same time a basis for the production of further works. Like this text, most of the outputs of my artistic research are open works, either because they are designed as collaborative creative platforms or because they are inherently non-definitive, expressing one angle of a dynamic relationship to relevant discourses. The result of the work is a synthetic, variable painting object that allows for the free interconnection of individual performative layers, materials, and tools, offering space for a diversity of creative approaches. The intention is not to create a commercial technological product to be offered to other artists, though I like the idea that such a painting product is not limited by the authenticity of a solitary authorial approach. Therefore, the resulting product of the technology is subject to the CC-BY-SA license, under which anyone can use it by crediting the source and maintaining the same license for further distribution.
Description
Citation
TAJOVSKÝ, J. Hmota – design a distribuce malby [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta výtvarných umění. .
Document type
Document version
Date of access to the full text
Language of document
cs
Study field
Výtvarná umění a umělecký provoz
Comittee
doc. MgA. Luděk Rathouský (předseda)
doc. Mgr. Jan Zálešák, Ph.D. (člen)
doc. MgA. Medek Tomáš (člen)
MgA. Bernartová Jana, Ph.D. (člen)
Mgr. Jana Písaříková, Ph.D. (člen)
MgA. Patricie Fexová, Ph.D. (člen)
Date of acceptance
Defence
Předseda komise doc. MgA. Luděk Rathouský na úvod představil doktoranda MgA. Jakuba Tajovského, téma jeho disertační práce, školitele a přítomnou komisi. Školitel doc. MgA. Milan Houser poté přiblížil četné aktivity doktoranda během jeho doktorského studia. Následně doktorand představil výsledky svého disertačního výzkumu v teoretické i praktické rovině. Doc. MgA. Milan Houser přednesl své stanovisko školitele, poté oponentka MgA. Jana Bernartová, Ph.D., a oponent doc. Mgr. Ján Zálešák, Ph.D., představili podstatné části svých posudků. Oponentka MgA. Jana Bernartová, Ph.D., poukázala zejména na nejasnou výzkumnou pozici doktoranda (umělec–teoretik) a na problematický pojmový aparát práce (např. pojetí barevnosti, původ barev či oddělení světla a povrchu). Oponent doc. Mgr. Ján Zálešák, Ph.D., upozornil na snahu o přílišnou komplexnost, která však kontrastuje s technologickými, až slovníkově laděnými pasážemi práce. V další části diskuse se komise věnovala kritickému zhodnocení pozice autorovy tvorby v digitálním prostředí a vztahu lidské a nelidské performativity v souvislosti s možností porozumět malbě. Komise v předložené disertační práci ocenila zdůraznění intermediálních přesahů a schopnost doktoranda nahlížet na malbu jako na živé médium otevřené současným technologickým i myšlenkovým výzvám. Zároveň vyzdvihla, že doktorand v průběhu řešení disertační práce pravidelně zveřejňoval výsledky svého uměleckého výzkumu, byl řešitelem několika projektů a úspěšně navazoval mezioborové spolupráce. Komise ve svém stanovisku závazně doporučila, aby byl do archivu závěrečné práce nahrán také soubor s textem doplněným podle připomínek vzešlých z obhajoby, a to konkrétně tak, aby práce pod dohledem školitele prošla typografickou revizí. Práce podle komise představuje legitimní výstup doktorského studia v oblasti současného umění, a proto doporučila udělení titulu Ph.D.
Result of defence
práce byla úspěšně obhájena
Document licence
Standardní licenční smlouva - přístup k plnému textu bez omezení