Skrze nasáklý mrak

Ve své práci shromažďuji a zpracovávám vzpomínky a pocity, které sbírám na rave párty a po nich. Tyto párty vnímám jako dočasnou autonomní zónu, umožňující vyjádření a překonání tíživých i radostných, kolektivních a zároveň individuálních pocitů. Prožitky z protančených večerů prosakují do mého každodenního života a ovlivňují mé vnímání post-subkulturního světa. Vjemy z tanečních událostí jsou pro mě přitom víc než jen nositeli či ukazateli subkultury. Jsou pro mě zásadními, formativními zkušenostmi, jež následně zprostředkovávám a využívám k vytvoření objektů, které mi pomáhají vjemy komunikovat a reflektovat. Svůj zájem dále obracím k prozkoumání vlivů (post)subkultur na mainstreamovou vizuální kulturu, v níž dochází k jejich komodifikaci a rozpouštění. Prožité situace před, během a po párty se stávají průsečíkem mého zájmu mezi rave kulturou a současnou uměleckou scénou, na kterou je napojená a do níž proniká.
In my work, I gather and process the memories and feelings I collect at and after rave parties. I perceive these parties as a kind of Temporary Autonomous Zone, enabling the expression and overcoming of painful and joyful, collective and at the same time individual feelings. Through the experienced situations, rave parties seep into my everyday life and aesthetically influence my perception of the post-subcultural world. For me, perceptions from dance events are more than just carriers or indicators of subculture. They are essential, formative experiences for me, which I mediate and use to create objects that help me communicate and reflect on my perceptions. Thus, I turn my interest to explore the effects of subcultures and the subsequent influence and infiltration into the current mainstream culture, in which visual perceptions are commodified and dissolved. The experienced situations before, during, and after the party become the intersection of my interest between rave culture and the contemporary art scene it is connected to and penetrates.

Keywords

rave, taneční kultura, neo-romantismus, eskapismus, tekutost, post-subkultura, mrak, hudba, rave, dance culture, neo-romanticism, escapism, fluidity, post-subculture, cloud, music

Citation

GAJDOŠOVÁ, K. Skrze nasáklý mrak [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta výtvarných umění. .

Language of document

cs

Study field

Intermediální a digitální tvorba

Comittee

Mgr. Martin Mazanec, Ph.D. (předseda) doc. MgA. Jan Šrámek, Ph.D. (člen) MgA. Valentýna Janů (člen) MgA. Jonáš Strouhal (člen) Mgr. Markéta Žáčková, Ph.D. (člen) MgA. Jakub Adamec (člen) MgA. Kateřina Žák Konvalinová (člen)

Defence

Předseda komise Martin Mazanec zahajuje obhajobu v budově U1 FaVU VUT. Zde bylo nejprve představeno dílo – instalace s performancí. Následuje čtení posudku Julie Bena v zastoupení Valentýnou Janů. Poté byl přečten posudek oponentky MgA. Kateřiny Konvalinové v zastoupení Jonášem Strouhalem. Diplomantka reaguje na otázky z posudku. Uvádí, že ji hodně inspirují kamarádky*i, které*ří se věnují vizuálnímu umění. Popisuje se jako mrak, který tuto estetiku nasává. Dále uvádí příklady umělkyň a umělců, které*ří ji inspirují, ale nemá na ně osobní vazby. Uvádí, že ji baví emo, či neoromatntismus, a to zejména ve smyslu eskapismu, k čemuž se však staví rovněž kriticky, protože podle ní už nemáme kam utíkat. Pro místo instalace se dle svých slov rozhodla z vícero důvodů, a to od těch praktických až po nostalgické. Popisuje, že oproti původnímu záměru, na něž reaguje oponentura, je výsledek dost zjednodušený. Audio složku instalace vnímá diplomantka jako zvuk, co patří do galerie a v klubu by jej nehrála. Její tvorbu autorka podle svých slov dramaturgicky uchopila jako vystavené objekty, tedy vytvoření fází, které zpětně propojovala. Mazanec zahajuje rozpravu. Adamec se diplomantky ptá, zda je pro ni rave politická záležitost a zároveň komentuje absenci subwooferu v instalaci, tedy i absenci pro něj velmi sugestivní složky raveu. Diplomantka odpovídá, že politické rovinu rave u jeho vzniku si je vědoma, nicméně si není jista, do jaké míry je toto hnutí dnes komodifikované, a politický rozměr se z něj vytrácí. Žáčková reaguje dotazem, zda je tedy podle autorky žánr rave apropriován mainstreamovou kulturou, přičemž dodává, že z jejího díla žádné výsostně politické sdělení necítí. Diplomantka uvádí, že čím hlouběji raveovou kulturu zkoumá, tím více naráží na povrchnost této subkultury s absencí politického záměru. Následuje debata o možnosti „muzeovat“ vystavené artefakty. Mazanec komentuje instalaci jako fungující i úplně odstřiženou od raveové kultury, a ptá se diplomantky, co znamenají vystavené artefakty pro ni. Ta reaguje, že pozorování, zaznamenávání a zpracovávání tématu u ní přerostlo v jakýsi druh sběračství, přičemž vyzdvihuje výpovědní hodnotu kolážovitých objektů vytvořených manuální prací. Přemýšlí nad možností, že čím více se sama raveové kultuře vzdaluje, tím spíš mohou objekty fungovat samy o sobě. Janů polemizuje nad možným redukováním emancipačního potenciálu rave na cingrlátka, či zda má instalaci chápat právě jako kritiku takovéhoto postupu. Autorka uvádí, že začíná pracovat se sebearcheologizací, jedná se podle ní o určitý povrch toho, co je vidět. Janů dále komentuje, že celek vnímá spíš jako dvě oddělené práce, které se setkávají v nějaké atmosféře. Není si jista, zda jsou přítomny plochy, kde se jednotlivé části setkávají, nebo to může existovat vedle sebe. Žáčková nevnímá existenci dvou rovin negativně a Šrámek se domnívá, že je to do tak dobře. Mazanec ukončuje rozpravu.

Result of defence

práce byla úspěšně obhájena

Document licence

Standardní licenční smlouva - přístup k plnému textu bez omezení