Využití mezifázové reologie ke studiu biologických systémů

Abstract

Tato bakalářská práce je zaměřena na zavedení relativně nové metody mezifázové reologie a na její optimalizaci. Optimalizace metody byla realizována na dvou typech mezifázových rozhraní, a to kapalina-kapalina za použití vzájemně nemísitelných systémů voda-chloroform a voda-toluen a na rozhraní kapalina-vzduch. Aplikovatelnost metody byla testována na reálných vzorcích v podobě povrchově aktivní látky septonex a následně na biologickém systému, konkrétně hovězím sérovém albuminu. Mezifázová rozhraní tvořená molekulami septonexu vykazovala čistě viskózní charakter, přičemž rigidita rozhraní se mírně zvyšovala až do kritické micelární koncentrace a po překročení této koncentrace se snižovala. Naproti tomu hovězí sérový albumin vytvořil na rozhraní film viskoelastického charakteru s převahou elastické složky.The aim of this bachalor thesis is to implement and optimization a relatively new method of interfacial rheology. The optimization of this method was realized on two types of interfaces, specifically liquid-liquid using immiscible systems water-chloroform and water-toluene, and water-air. The applicability of this method was tested by using real samples in form of surfactant septonex and biological system represented by protein (bovine serum albumin). The interfacial layers formed by septonex were purely viscous, where the rigidity of the layer increased slightly with concentration until reaching critical micellar concentration and then the rigidity decreased. In comparison with septonex, the interfacial film made of bovine serum albumin showed predominantly elastic behaviour.