Poetika digitálního sochařství

Abstract

Práce sleduje digitální sochařství jako oblast umělecké tvorby stojící na průsečíku mezi sochou v tradičním slova smyslu a digitálním uměním. Věnuje se tomuto tématu z teoretického hlediska, stanovuje definici, zkoumá jeho hybridní mediální povahu. Sleduje, jakým způsobem ovlivnily digitální nástroje kreativní pole sochařství, tvůrčí strategii autora, proměnu výrazových prostředků, hledá převažující tendence v oblasti námětu a obsahu. Popisuje dopad dematerializace, tedy významného osvobození se tvaru od závislosti na hmotě a jejích limitech. Tyto nově nabyté vlastnosti a možnosti prověřuje také v praktické části, která zkoumá oblast prezentace sochařství, jehož vznik determinovaly technologie.

This thesis observes digital sculpture as an area of artworks at the intersection of sculpture in the traditional sense of the word and digital art. It is dedicated to this topic from the theoretical point of view, setting its definition and exploring its hybrid media nature. It observes the way digital tools have influenced the creative frield of sculpture, the authors’ creative strategies, and the transformation of means of expression; it searches the prevailing tendencies in the area of topics and contents. It describes the impact of dematerialization, i. e. a significant liberation from matter and its limit. These newly acquired qualities are being verified in the practical part of the thesis that explores the area of presentation of sculpture, the inception of which was determined by technology.