DŮM NA HRANĚ - Valašské Meziříčí, ulice Sokolská
Loading...
Date
Authors
ORCID
Advisor
Referee
Mark
A
Journal Title
Journal ISSN
Volume Title
Publisher
Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury
Abstract
Město Valašské Meziříčí leží v podhůří Moravskoslezských Beskyd, což mu dává specifický architektonický ráz. V jeho urbanistické struktuře jsou patrné historické kořeny, sahající do středověku. Jádro města je vymezeno třemi liniemi – řekou Bečvou, a dvěma důležitými dopravními tepnami, které odkazují na historické souvislosti. Centrum je svým charakterem přímo v kontrastu s okolní, převážně obytnou zástavbou. Dochází tedy k prostorovému konfliktu, který definuje hranici mezi městem a bydlením, hranici mezi „starým a novým“, nebo „velkým a malým“. Na této hranici leží i parcela určená pro návrh. Struktura historického jádra se vůči okolí vymezuje tím, že orientuje veškeré veřejné prostory, hlavní fasády a prvky městského parteru směrem k hlavnímu náměstí. Naopak na druhou stranu se postupně rozsypává. Tento fakt ničí historickou vazbu související s hradbami, které dříve jednoznačně ukončily centrum a umožnily mu tak uchovat si městský, osobitý charakter. Po vybudování gigantických staveb v okolí získává myšlenka „vymezení se“ a uzavření centra opět smysl. Na základě této úvahy je koncipován i návrh. Objekt vyplňuje prostor v jižní části bývalého hradebního okruhu a uzavírá osu, vedoucí pryč z hlavního náměstí. Toto gesto uzavření zdůrazňuje význam historických vazeb a centrální charakter struktury jádra města. Neklade si ambici stát se cílovým bodem, pouze usměrňuje způsob vnímání města, orientuje obyvatele k jeho významnějším prostorům a zamezuje prolínání centra a periferie. Zalomením fasády otočené k centru je stanoven nový pohledový cíl, kterým je výrazný strom ležící v průsečíku okružní ulice vnitřního okruhu bývalých hradeb a pěší komunikace směřující z periferie do centra. Zde je také vymezen nový městský prostor podpořený výškovou gradací hmoty objektu. Nově vzniklá linie tak propojuje centrum s periferií. Nahrazuje původní podchod a dává tak důstojnější možnost vstupu do města, než z podzemí. Objekt má tvar uzavřeného bloku - vymezuje celou parcelu, čímž reflektuje potřebu vybudovat přes celou její plochu podzemní garáže. Nevzniká tak urbanistické klišé a to co je nad terénem odpovídá tomu, co je pod ním. Celý objem je hmotově a provozně rozdělen do tří částí, které ve vazbě na okolí a význam jejich funkce postupně graduje. Touto gradací je dosaženo rozbití velikého objemu a současně naplnění hygienických požadavků. Jednotlivé hmoty od sebe odděluje ortogonální systém komunikačních os tvořený krytými pavlačemi, které se přes celou výšku propisují i na fasádách.
The town of Valasske Mezirici lies in the foothills of the Moravian-Silesian Beskids, which imparts a specific architectural character. Historical roots dating back to the Middle Ages can be traced in its urban structure. The core of the town is defined by three lines – the Becva River and two important thoroughfares, which refer to the historical context. The centre with its character is in marked contrast to the surrounding, predominantly residential development. Thus a spatial conflict arises that defines the boundary between the town and housing, the boundary between ‘the old and new’, or ‘the big and small’. The plot intended for the design lies on this border as well. The structure of the historic core of the town is specified by the fact that all public spaces, main facades and the elements of a town parter are oriented towards the main square. But on the other hand, it is falling apart gradually. This fact destroys the historical ties connected with the fortification walls which once delimited the centre clearly and thus enabled it to preserve its distinctive urban character. The idea of ‘definition’ and closing of the centre is making sense again after the construction of gigantic buildings in the neighbourhood. The design is drawn up on the basis of this reasoning. The building fills the space in the southern part of the former fortification system and closes the axis leading away from the main square. This gesture of the closure highlights the importance of the historical ties and the central character of the town core structure. It has no ambition to become a destination point. It only regulates the way of how the town is perceived, directs the citizens towards its major spaces and prevents the diffusion of the centre and the periphery. A new face goal is set by the curving the facade facing the centre. It is a noticeable tree located at the intersection of the ring road of the inner circle of the former fortification walls and the pedestrian communication leading from the periphery to the centre. Besides, a new urban area, supported by the height gradation of the mass of the building is delimited here. The newly created line connects the centre with the periphery. It replaces the original subway and thus provides a more dignified possibility of entering the town than from the underground. The building has a shape of a closed block – it delimits the entire plot and thereby reflects the need to build underground garages across its whole area. Hence an urban cliché does not arise and what can be found above the ground corresponds to what is underneath. The entire volume is divided into three parts as for the mass and operation. The importance of their function increases gradually. Thanks to this gradation the breaking of the large volume is achieved and at the same time the hygiene requirements are met. The individual masses are separated by an orthogonal system of communication axes created by covered galleries, which can be traced on the facades through the entire height.
The town of Valasske Mezirici lies in the foothills of the Moravian-Silesian Beskids, which imparts a specific architectural character. Historical roots dating back to the Middle Ages can be traced in its urban structure. The core of the town is defined by three lines – the Becva River and two important thoroughfares, which refer to the historical context. The centre with its character is in marked contrast to the surrounding, predominantly residential development. Thus a spatial conflict arises that defines the boundary between the town and housing, the boundary between ‘the old and new’, or ‘the big and small’. The plot intended for the design lies on this border as well. The structure of the historic core of the town is specified by the fact that all public spaces, main facades and the elements of a town parter are oriented towards the main square. But on the other hand, it is falling apart gradually. This fact destroys the historical ties connected with the fortification walls which once delimited the centre clearly and thus enabled it to preserve its distinctive urban character. The idea of ‘definition’ and closing of the centre is making sense again after the construction of gigantic buildings in the neighbourhood. The design is drawn up on the basis of this reasoning. The building fills the space in the southern part of the former fortification system and closes the axis leading away from the main square. This gesture of the closure highlights the importance of the historical ties and the central character of the town core structure. It has no ambition to become a destination point. It only regulates the way of how the town is perceived, directs the citizens towards its major spaces and prevents the diffusion of the centre and the periphery. A new face goal is set by the curving the facade facing the centre. It is a noticeable tree located at the intersection of the ring road of the inner circle of the former fortification walls and the pedestrian communication leading from the periphery to the centre. Besides, a new urban area, supported by the height gradation of the mass of the building is delimited here. The newly created line connects the centre with the periphery. It replaces the original subway and thus provides a more dignified possibility of entering the town than from the underground. The building has a shape of a closed block – it delimits the entire plot and thereby reflects the need to build underground garages across its whole area. Hence an urban cliché does not arise and what can be found above the ground corresponds to what is underneath. The entire volume is divided into three parts as for the mass and operation. The importance of their function increases gradually. Thanks to this gradation the breaking of the large volume is achieved and at the same time the hygiene requirements are met. The individual masses are separated by an orthogonal system of communication axes created by covered galleries, which can be traced on the facades through the entire height.
Description
Citation
TRENZ, M. DŮM NA HRANĚ - Valašské Meziříčí, ulice Sokolská [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2012.
Document type
Document version
Date of access to the full text
Language of document
cs
Study field
Architektura
Comittee
prof.Ing.arch.Robert Špaček, CSc. (předseda)
prof.Ing.arch. Ivan Petelen, Ph.D. (člen)
prof.Ing. Miloslav Pavlík, CSc. (člen)
Ing. arch. Kamil Mrva, Ph.D. (člen)
Ing. arch. Pavel Šrubař (člen)
Date of acceptance
2012-05-22
Defence
Student jasně prezentoval koncepci své bakalářské práce, dobře zodpověděl otázky oponenta. Diskutován byl architektonický výraz stavby, student na dotazy reagoval. Práce byla komisí navržena na Cenui děkana.
Result of defence
práce byla úspěšně obhájena
Document licence
Standardní licenční smlouva - přístup k plnému textu bez omezení