Bydlení jako výjimka, evikce jako každodennost

Text se zaměřuje na eviktabilitu a evikci obyvatel obytného domu v malém jihoslovenském městě. Obyvatelé zkoumaného domu jsou převážně romského původu, nicméně kulturní problém rasismu je propojen s problematikou politickou, ekonomickou, právní, i vědecko-výzkumnou a aktivistickou. Metodologicky je založen na angažovaném etnografickém výzkumu. Výzkum je transdisciplinární, text však vychází z kritické humánní geografie. Teoretický rámec přejímá z geografií evikce, které k evikci přistupují jako k nastávajícímu afektujícímu procesu, který nezdůrazňuje jen strukturální a jiné příčiny evikce nebo její negativní důsledky. Procesuální přístup zdůrazňuje především v přítomnosti probíhající vystěhovávání, které časově znamená více než jen samotný akt vymístění z domova – znamená trvající efekt vlivu suverénní moci skrze hrozby vystěhováním nebo „rušení domova“ skrze neposkytování pro důstojný život důležité infrastruktury. Analýza rozlišuje čtyři nastávající fáze. První ukazuje, jak jsou nájemníci prekarizováni, když se jejich stigmatizace jako Romů střetává s městem prosazovanými neoliberálními imperativy individuální odpovědnosti. Ve druhé fázi nastává evikce a přináší afekty zmatení, zoufalství a strachu. Ve třetí fázi přichází rezistence proti svévoli suverénní moci městských autorit. Ve čtvrté fázi se projevují částečné úspěchy rezistence, ale suverénní moc města zároveň šíří svou prostorovost. Nejde zde o finalizovaný stav a evikce se může nadále různě vyvíjet.
The paper focuses on evictability and eviction of inhabitants of a block of flats in a small southern Slovakian town. Inhabitants of Roma origin live in the block mostly, yet the problem of cultural racism is interconnected with political, economic, legal, and even research and activist issues. The text is based on socially committed ethnographic research and its approach involves critical human geography. The theoretical framework stems from geographies of eviction. They grasp evictions as becoming affective processes that not only emphasize structural or other causes of eviction and its negative consequences, but mainly emphasize the presently progressing evicting that temporally goes beyond the act of displacement – it means a durable influence of sovereign power through threats of eviction or “home unmaking” through the withholding of vital infrastructure. The analysis differentiates four becoming phases. The first one shows how tenants’ precarity is made when their Roma stigmatization meets neoliberal imperatives of individual responsibility that are pushed ahead by the town. In the second phase, the eviction begins and brings forth affects of confusion, desperation and fear. The third phase introduces the resistance against arbitrary sovereign power of town authorities. In the fourth phase some successes of the resistance become evident, yet town’s sovereign power enlarges its spatiality. There is no final state of the eviction, it can still variously develop.

Keywords

eviktabilita, afekt, suverénní moc, nájemníci, eviction, evictability, affect, sovereign power, tenants

Citation

SOCIOLOGICKY CASOPIS-CZECH SOCIOLOGICAL REVIEW. 2023, vol. 59, issue 2, p. 123-147.
https://sreview.soc.cas.cz/artkey/csr-202302-0001_housing-as-an-exception-eviction-as-everyday-life.php

Document type

Peer-reviewed

Document version

Published version

Language of document

cs

Document licence

Creative Commons Attribution-NonCommercial 4.0 International
http://creativecommons.org/licenses/by-nc/4.0/