XI. Vědecká konference doktorandů

Browse

Now showing 1 - 5 of 12

Kolektivní dům ve Zlíně
(Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, 2007) Svoboda, Jiří
Předkládaný příspěvek dokumentuje část historie zlínského Kolektivního domu z období, kdy z místnosti pro společenské stravování je vytvořeno veřejné restaurační stravování a kdy budova ztrácí svoje původní poslání. Je předpokládanou součástí vznikající doktorské práce, která se zabývá působením architekta Jiřího Voženílka ve Zlíně.
Architektura ve službách zla – období 2. světové války v zemích Osy
(Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, 2007) Šmídek, Petr
Architektura sloužila již od svých raných počátků k demonstrování moci. Od starověkých pyramid, přes gotické katedrály, barokní paláce až po mrakodrapy globálních korporací. K těmto stavbám jsou připojovány také další přívlastky jako touha po nesmrtelnosti, ukázání bezvýznamnosti jednotlivce, permanentní patrnosti nebo dojem neotřesitelnosti instituce. Valná většina těchto památek vznikala v atmosféře diktátorských režimů, v dobách, kdy architektů bylo jen o něco málo více než absolutistických panovníků. S růstem vzdělání celé společnosti začal od renesance také stoupat podíl staveb, na kterých spočinula architektova ruka. Začala být věnována pozornost doposud opomíjeným typologiím. Zároveň se v architektech naplno projevila touha svými stavbami vychovávat. Po období slohového tápání začalo na konci 19. století hledání tradiční architektury. Specifika národního stylu usilovně hledali architekti po celé Evropě. Nejúspěšnější byli tam, kde to politicky nejvíce jiskřilo. Z hledání nové zdobnosti a vlastní historie bylo jen velice blízko k nacionalismu. Z mnoha příkladů bych zmínil jeden, který uvede zvolené téma zneužití architektovy práce.
Hudební myšlení v architektuře
(Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, 2007) Lukášová, Markéta
Hudba i architektura jsou umění rozdílná svou odlišnou povahou, hudba je umění časové (umění pohybu a následnosti) a múzické (prostředkem působení je zvukové gesto) a architektura umění prostorové ( umění klidu a kladení vedle sebe) a obrazové (prostředkem působení je prostorový obraz) [1]. Avšak obě umění jsou si podobná užíváním některých společných kompozičních prostředků i samotným procesem komponování. Známá označení jako: „architektura je zkamenělá hudba“ a „hudba je znějící architektura“ ukazují na provázanost obou umění. Hudební tektonika je význam přenesený z prostorově organizovaného stavebního celku na uspořádání hudební skladby, která podléhá určitým pravidlům a probíhá a je vnímána v čase. Člověk nevnímá pouze jednotlivá seskupení tónů, akordů, dynamické změny apod., ale spojuje je za pomoci paměti a zkušenosti do větších celků, ve kterých teprve může pochopit stavbu hudebního díla, jeho smysl, hierarchii a význam jednotlivostí. Ono propojení celku a detailů v organizovaném díle je vlastní také architektuře, přičemž svou roli zde hraje i čas, neboť člověk vnímá kompoziční principy architektury při svém pohybu prostorem v čase: „...statická povaha zkonstruovaného prostoru získává perspektivní rozměr prostřednictvím zkušenosti a očekávání. Architekturu lze ocenit teprve tehdy, když z velikosti vystoupí měřítko, z hmoty světlo a z času rytmus, barva a tónina. Podobně jako architektura závisí na tajuplné naléhavosti hudby, kterou jí dává prostor, tak hudba závisí na architektuře, s jejíž pomocí udržuje slyšitelné i neslyšitelné v čase. Bez hudby by se architektura úplně vytratila. Jestliže architekturu zredukujeme na pouhou materiální skutečnost, vznikne město hluku.“ Daniel Libeskind
Váhová nutnost definice prostoru
(Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, 2007) Babíček, Šimon
Fenomén uvědomění prostoru provází člověka od prvních pohledů na hvězdnou oblohu. Prostor je fascinující ukázkou duality znatelného a nepoznaného. Obklopuje nás, přesto jej nejsme schopni uchopit. Vnímáme jej všemi smysly, přesto nám činí problémy jej popsat. Prostor má nekonečně mnoho variant a zároveň je nekonečnem samým. Myšlenka bývá často nadřazována prostoru, leč je známou skutečností, že nejeden úřad přežívá zánik myšlenky a konec prostoru bývá i jeho koncem. Snad i proto prostor intenzivně pudí největší mozky světa k jeho poznávání.
Výrazové možnosti současných dřevostaveb
(Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, 2007) Špirit, Jan
V České republice v posledních letech stoupá poptávka po dřevostavbách. Je to způsobeno jak masivní kampaní výrobců dřevěných domů, tak vyšší informovaností klientů. V porovnání s jinými evropskými zeměmi je u nás ale podíl dřevostaveb na celkové stavební produkci nízký, tvoří 1–2 % (Německo 7 %, Rakousko 10 %, Švýcarsko 12 %, Skandinávie 80 %)

Browse

Recent Submissions