Aqua vitae v Karlových Varech, aneb krajina vodou protknutá

Abstract

Příspěvek se zaměřuje na dynamické přírodní procesy (prameny) a podmínky (řeky, krajinný rámec), které zásadně determinovaly funkci a urbanisticko-architektonické rozvržení a podobu lázeňského města Karlovy Vary. Od středověku do začátku 20. století se měnil vztah k využívání dostupných vod – minerálních pramenů (kúry, hospodářské využití) i říční vodě (nakládání se splašky). Ve zkoumané části sídla, na kterou lze pohlížet optikou městské říční krajiny, je upozorněno na specifické úpravy v okolí vývěrů minerálních pramenů, úpravy koryta řeky a nábřežních zdí. Pozůstatkem těchto nejrůznějších úprav je četné množství technických a technologických prvků. Postupné rozšiřování sídla a snahy o efektivní využívání a udržování přírodních sil pod kontrolou pak dospělo do výstavby typické lázeňské architektury (kolonády) a nábřeží vyvinutých do podoby reprezentativních promenoárů přelomu 19. a 20. století. Ty byly propojeny množstvím mostků a lávek, které jsou přirozeným a zažitým prvkem obrazu řeky a je shrnut jejich vývoj. Příspěvek dále poukazuje na postupné proměny této říční krajiny (zejm. ve 2. pol. 20. století), která neúdržbou a nevhodnými úpravami místně dospěla do neutěšených stavů a vyhlíží možnosti rehabilitace v rámci plošné památkové ochrany a budoucí badatelský potenciál.

This paper examines the dynamic natural processes (springs) and conditions (rivers, landscape framework) that have significantly influenced the function, urban planning, and architectural layout of the spa town of Karlovy Vary. From the Middle Ages to the early 20th century, the approach to utilizing available waters – mineral springs (for treatments and economic purposes) and river water (for sewage management) – evolved. In the studied area, viewed through the lens of an urban river landscape, specific modifications around mineral spring outlets, riverbed adjustments, and embankment walls are highlighted. These modifications have left behind numerous technical and technological elements. The gradual expansion of the settlement and efforts to effectively harness and control natural forces led to the construction of typical spa architecture (colonnades) and embankments, which developed into representative promenades at the turn of the 19th and 20th centuries. These promenades were interconnected by numerous bridges and footbridges, which have become a natural and established feature of the river's image, and their development is summarized. The paper also discusses the gradual transformations of this river landscape, particularly in the second half of the 20th century, where neglect and inappropriate modifications led to local disrepair. It explores the possibilities for rehabilitation within the framework of comprehensive heritage protection and future research potential.