Metody nepřímé identifikace základní metodologický přístup experimentální ranivé balistiky

Abstract

Problematika experimentálního posuzování ranivého potenciálu malorážových střel (střepin) je stále více diskutována v rámci soudně znalecké praxe v oboru střelivo a výbušniny se specializací na ranivou balistiku. Základním metodologickým přístupem v experimentální ranivé balistice jsou metody nepřímé identifikace. Při realizaci balistických experimentů jsou postřelovány substituční fyzikální modely vlastní konstrukce, které z etických důvodů v měřícím řetězci zastupují reálný cíl biologické povahy. Metody nepřímé identifikace jsou v praxi uskutečňovány metodou profilu zranění, metodou radiálních trhlin (metoda nepřímá) a metodou optickou. První dvě jmenované metody jsou metodami statickými, metoda optická, využívající k měření a záznamu rychloběžnou kameru, patří k moderním dynamickým metodám. Výše uvedené simulační metody kromě komparace ranivého potenciálu posuzovaných střel umožňují predikci klinické závažnosti střelného poranění. Tento článek byl publikován na konferenci ExFoS 2020.

The experimental evaluation of wound potential of small caliber ammunition (fragments) is constantly discussed in ammunition and explosives expert field focusing on wound ballistics. The fundamental principle of evaluation in experimental wound ballistics are indirect identification methods. In ballistic experiments with respect of ethics are used the ad hoc physical models in substitution of real biological aims. The indirect identification methods are implemented as the wound’s profile method, radial lacerations method and optic method. First two methods are static; optic method imposes the high-speed camera imaging for recording and ballistic measurement and it’s the contemporary dynamic methods. Mentioned simulated methods except of comparative bullet’s wound potential method provides the possible predictor of gunshot wound clinical seriousness. This article has been published at ExFoS 2020 conference.