Historie a obnova vodních prvků na návsích v českém a rakouském pohraničí: srovnání dvou příkladů

Abstract

Vodní prvky byly po staletí klíčovým prvkem veřejného prostoru venkovských sídel, kde plnily hospodářské, ekologické i společenské funkce. Návesní rybníky, kašny, studny a potoky sloužily nejen k zásobování vodou, ale také jako místa setkávání a formování lokální identity. V průběhu 20. století došlo v důsledku industrializace, kolektivizace zemědělství a změn v územním plánování k výrazným zásahům do vodního režimu krajiny. Regulace toků, meliorace a výstavba infrastruktury vedly k ústupu či zániku mnoha těchto historických prvků. Dnes, v kontextu klimatických změn a územního rozvoje, roste zájem o jejich obnovu a začlenění do soudobého urbanismu. Tato studie se zaměřuje na historický vývoj, proměny a obnovu vodních prvků na návsích v českém a rakouském pohraničí. Výzkum vychází z analýzy historických map, leteckých snímků a terénního průzkumu vybraných sídel, Šatova (Česká republika) a Unterretzbachu (Rakousko). Srovnání ukazuje rozdíly v přístupech k ochraně a obnově vodních prvků. Cílem práce je hledat možnosti, jak využít historické zkušenosti pro současné plánování veřejného prostoru a adaptaci sídel na klimatické změny. Studie nabízí konkrétní doporučení pro zachování a obnovu vodních prvků s důrazem na jejich ekologickou, kulturní a sociální hodnotu.

Práca sa zaoberá prezentáciou náročnej obnovy hradu Vinné – Hrad nad Vinným. Hrad niekoľko stáročí chátral a nastala postupná deštrukcia všetkých objektov. Vybraná kultúrna pamiatka sa obnovuje iniciatívnym občianskym združením, obnova prebieha od roku 2011 až do dnes. Práce pri obnove sú netradičné, dobové, využívajú sa všetky klasické techniky ako kedysi. Pri návrhu obnovy bolo dôležitým prvkom stanoviť si cieľ dosiahnutia po obnove. Ciele bolo zachovať kultúrnu pamiatku ako objekt a prilákať návštevníka na hrad s vytvorením prostredia, v ktorom sa chce zdržať. Pri návrhu je opísaný celý hrad ako komplex, v ktorom sa využívajú priestory hradu. Objekty po obnove majú umožniť návštevníkovi vidieť tradičné remeslá, archeologické nálezy, odprezentovanie obnovy. Vytvorením nových priestorov je snaha o oživenie života v objekte. Tvorba konštrukcií, fasády a iných prvkov sú citlivo navrhnuté a vhodné do historického objektu. Hrad ako celok, je súčasťou okolitého prostredia, do ktorého je vložený. Vplýva na neho okolie, ktoré sa časom mení. Nevedomky sa hrad stal súčasťou lesného chráneného komplexu, kde les je dôležitejší a hrad sa stal akousi sochou “lesného parčíku“. Prístupové cesty na hrad – ruinu sa rovnako spojili s prírodou, cesty zmizli z viditeľného horizontu. Pri obnove hradu bola jedna z prvoradých vecí = prístupová cesta, ktorá bola nájdená a možno je to pôvodná cesta na hrad. Je to jediná cesta pre dovoz materiálu a rovnako aj prístup pre návštevníkov, využíva sa každodenne. Úpravy ciest, krajiny vedené ku pamiatke zostávajú zatiaľ nepovšimnuté, mali by sa obnoviť a prispôsobiť k potrebám návštevníkov a moderným trendom v rámci možností.

For centuries, water features have been a key element of public space in rural settlements, where they have fulfilled economic, ecological and social functions. Village ponds, fountains, wells and streams provided water, served as meeting places and shaped local identity. In the 20th century, industrialisation, the collectivisation of agriculture and changes in spatial planning significantly altered the water regime of the landscape. Stream regulation, land reclamation and infrastructure development have led to the loss or disappearance of many historic features. Today, in the context of climate change and spatial development, there is a growing interest in their restoration and incorporation into contemporary planning. This study examines the historical development, transformation and restoration of water features in the Czech-Austrian border region. Based on historical maps, aerial photographs and field research in Šatov (Czech Republic) and Unterretzbach (Austria), it highlights the different approaches to the protection and restoration of water features. The aim is to explore how historical knowledge can be used in public space planning and climate change adaptation. The study offers concrete recommendations for the protection and restoration of water features with an emphasis on their ecological, cultural and social value.