Osamění

Abstract

Téma osamění ve většině z nás vyvolá negativní pocity strachu a prázdnoty, naopak jen málokdy na osamělost pohlížíme jako na pozitivní, životu potřebný jev. Samotný problém bývá tabuizován, skrývá se na pozadí oblíbenějších společenských témat, takže nám většinou schází informace, které by nám umožňovaly zaujmout k němu jiný, než „pocitový“ postoj. Je však vázán na řadu zásadních otázek, ať už o smrti, o uvědomění si vlastního bytí, a v jeho důsledku toho také o přijetí odpovědnosti za sebe samého, tak vnímání normality, jedinečnosti a konformity. Z toho důvodu se domnívám, že vztah, který si k osamocení utváříme, formuje následně náš vztah k sobě samým, vztah k našim blízkým a následně fungování celé společnosti.Theme of loneliness generates in most of us negative feelings of fear and emptiness, while rarely on Loneliness, is regarded as positive, life takes effect. The actual problem is a taboo, hides in the background of the more popular social topics, so we usually lack information that would allow us to approach him other than "emotional" attitude. However, it is linked to a number of fundamental questions, whether by death, the awareness of one's own being, and as a result, it is also about taking responsibility for himself and perception of normality, individuality and conformity. For this reason, I believe that the relationship that we create to loneliness, forms then our relationship to ourselves, our close relationship and subsequently the functioning of the whole society.