Voda a sídliště

Abstract

Závěry tohoto článku ukazují, že přístupy k vodě v sídlištní krajině v šedesátých až osmdesátých letech 20. století byly formovány nejen dobovou politickou situací, socialistickým plánování a legislativou, ale také širšími společenskými, estetickými a environmentálními souvislostmi. Předkládaný text analyzuje nakládání s vodou v sídlištích optikou krajinářské architektury, přičemž sleduje vývoj skrze témata jako jsou industrializace a prefabrikace, povinné začleňování výtvarného umění, vznik centrálních parků v nových pražských městech až po dobové bilancující výzkumy. Studie ukazuje, že voda byla dlouho vnímána převážně jako technický problém a byla rychle odváděna jednotnou kanalizací, s výjimkami v podobě inovativních řešení, jako jsou oddělené systémy v Brně-Bohunicích nebo práce s dešťovou vodou v pražském Jihozápadním Městě. Zvláštní pozornost je věnována integraci vodních prvků do veřejného prostoru a jejich spojení s výtvarným uměním, což přispívalo k identitě a estetické hodnotě sídlišť. Komparace dobových přístupů a současných revitalizací ukazuje, že problematika vody zůstává aktuální zejména v souvislosti s klimatickou změnou a udržitelným hospodařením s dešťovou vodou. Nové přístupy kladou důraz na multifunkčnost vodních prvků, zvýšení obytnosti, integraci přírodě blízkých řešení, což otevírá cestu k větší odolnosti a atraktivitě sídlišť. Článek uzavírá, že budoucí vývoj by měl směřovat ke komplexnímu propojení technických, ekologických, sociálních a kulturních aspektů nakládání s vodou, které umožní vytvářet kvalitní a adaptivní obytné prostředí odpovídající současným i budoucím výzvám.The conclusions of this article show that approaches to water in the residential area landscape in the 1960s to 1980s were shaped not only by the political situation of that era, socialist planning and legislation, but also by wider social, aesthetic and environmental contexts. The present text analyses the use of water in housing estates through the lens of landscape architecture, tracing developments through themes such as industrialisation and prefabrication, the compulsory incorporation of fine art, the emergence of central parks in Prague's new cities, and contemporary reviewing research. The study shows that water was long perceived mainly as a technical problem and was quickly diverted through a single sewer system, with exceptions in the form of innovative solutions such as separate systems in Brno-Bohunice or rainwater management in Prague's South-West Town. Particular attention is given to the integration of water features into the public space and their connection with the visual arts, which contributed to the identity and aesthetic value of the settlements. A comparison of approaches from that era and contemporary revitalisations shows that water issues remain relevant, particularly in the context of climate change and sustainable stormwater management. New approaches emphasise the multifunctionality of water features, increasing livability, integrating nature-friendly solutions, which opens the way to enhanced resilience and attractiveness of housing estates. The paper concludes that future developments should aim at a comprehensive integration of technical, ecological, social and cultural aspects of water management to create quality and adaptive living environments that meet current and future challenges.