Továrna a loft – anachronismus a progrese

Abstract

Konverze jako architektonicko-urbanistický zásah do objektu, areálu či širšího území, spočívající v přetváření stávajícího stavu a nalézání nového funkční využití není výdobytkem současnosti. S doplňováním nemovitých dokumentů minulosti o novostavby a novotvary se setkáme například na konci 18. století, kdy jihlavský soukeník F. Göth koupil roku 1791 kapucínský klášter, zrušený Josefem II., a přestavěl jej na soukenickou továrnu. Na počátku druhé poloviny 19. století vybudoval jihlavský obchodník vlnou V. S. Morwitz plně mechanizovanou továrnu na místě bývalých mlýnů v Heleníně. Následně byl nucen ji prodat úspěšnějším brněnských podnikatelům Adolfu Löwovi a Bedřichu Schmalovi. Na konci 19. století koupil Adolf Münch vyhořelou Schumpeterovu továrnu v Třešti, aby ji přestavěl na výrobnu látek a vojenských suken. Je patrné, že podnikatelské aktivity, spočívající ve skupování zaniklých, vyhořelých či nefunkčních výrobních statků a jejich přetváření na novou progresivní funkci, je téma navýsost věčné.