Lov na magnetoreceptory

Abstract

V posledních několika desítkách let je stále více zkoumána míra účinku kontaktu člověka s životním prostředím. K jedněm z nejdůležitějších výzkumů pro tvorbu životního prostředí dnes můžeme zařadit výzkum na vnímání magnetických a elektromagnetických polí. Samotný magnetismus je na planetě Zemi všudypřítomnou složkou prostředí. Naše Země je obklopena od počátku vzniku trojrozměrným magnetickým polem, které pulsuje specifickým rytmem a stejně jako ozónová vrstva, je ochranným štítem před životu nebezpečným škodlivým kosmickým zářením. „Odstíněné“ částice pak tvoří ve vzdálenosti 1000-50 000 km od Země tzv. van Allenovy radiační pásy. Nejznámější a také asi nejkrásnější ukázkou této ochrany je polární záře, která je viditelná v blízkosti severního magnetického pólu. Zejména buňky a jejich funkce jsou přímo spojovány s geomagnetickým působením Země. Každý živý organismus, lidský nevyjímaje, je na buněčné úrovni dokonalou souhrou fyzikálně chemických dějů, které jsou ovlivňovány přítomností planetárního magnetického pole, vznikajícího v zemském jádře. Jeho intenzita je sice nízká, avšak působení prakticky stálé a periodicky pulsující. Přestože prozatím neznáme odpovídající smyslové receptory, jimiž by člověk vnímal intenzitu nebo přítomnost magnetického pole, bez jeho existence by náš organismus nebyl schopen zajistit správné fungování buněčných biochemických dějů.