Jiří Voženílek v poválečném Zlíně

Abstract

Po Druhé světové válce dochází v celé Evropě k mnoha změnám v důsledku přerozdělení zájmů tehdejších velmocí. Československo prochází společenskou a ekonomickou konverzí. Mnoho velkých továren bylo zestátněno, mezi nimi i továrna na výrobu obuvi „T. a A. Baťa“, pod novým názvem „ Baťa, národní podnik “. Vzhledem k této zásadní změně postupně dochází ke změnám v sociální politice továrny, které výrazně předjímají další politický, ekonomický a sociální vývoj v naší zemi. Nejradikálnější změny se odrážejí ve způsobu bydlení a urbanistických koncepcích. Zatímco doposud žili zaměstnanci továrny odděleně a podle zařazení v továrně v odpovídajícím komfortu, nyní začínají převládat tendence společného bydlení. Generace architektů, která přišla do Zlína ve třicátých letech, se začíná prosazovat novými názory a společenskými postoji. Architekt Vladimír Kubečka vytváří urbanistický návrh nové čtvrti – „Čtvrti Julia Fučíka“ při východním okraji Zlína. Autorem zdejších tříetážových domů je architekt Vladimír Karfík. Svým pojetím bydlení jsou domy dodnes aktuální. Architekt Miroslav Drofa staví podél východní osy směrem k centru „Věžové domy“ podle švédských tendencí a následně s využitím původního zlínského skeletu „Morýsovy domy“, tehdy nazvané „8 etážové činžovní domy ve Zlíně“. Dochází však ke změnám v klasické zlínské konstrukci a původních 6,15m x 6,15m je vývojově nahrazeno u těchto dvou domů trojtraktem 6,8m+2,6m+6,8m x 6,8m.