NEJEDLÝ, L. Automatická detekce infarktu myokardu v signálu EKG [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2018.
Student Lukáš Nejedlý se zabýval tématem Automatická detekce infarktu myokardu v signálu EKG. V praktické části prokázal student velmi dobré schopnosti práce s odbornou literaturou. Teoretická část práce je velmi podrobná a bez jakýchkoli nepřesností. Student velmi pečlivě popisuje znalosti potřebné pro praktickou část práce. Práce obsahuje literární rešerši detekce infarktu myokardu jak z pohledu medicínské, tak z pohledu technické (automatická detekce). Popsány jsou přístupy detekce z klasického nízkofrekvenčního i z vysokofrekvenčního EKG. V praktické části student implementoval do MATLABu algoritmy pro detekci infarktu myokardu pomocí nízkofrekvenčního i vysokofrekvenčního EKG. Algoritmy byly otestovány na volně dostupné PTB databázi. V části detekce v nízkofrekvenčním EKG lze vytknout chaotický popis předzpracování. Je zde popsáno několik filtrů, jejichž propustná pásma se překrývají. Není zřejmé, jestli jsou tyto filtry použity po sobě nebo kdy je který filtr použit. Podle popsaných filtrů je zde podezření, že dochází ke zkreslení komplexu QRS na jeho okrajích, což by velmi ovlivňovalo následnou analýzu (potenciálně zkreslený kmit Q a úsek ST jsou důležité pro detekci infarktu myokardu). Algoritmus detekce pomocí vysokofrekvenčního EKG je dobře popsaný a nemám k němu připomínky. V poslední části práce jsou přehledně znázorněné výsledky. Diskuze výsledků je velmi kvalitní. Po formální stránce je práce na velmi dobré úrovni. Student pracoval velmi aktivně a samostatně a pravidelně konzultoval práci. Navrhuji známku B, 88 bodů.
Cílem Diplomové práce byly návrhy a realizace algoritmů pro rozpoznání infarktu myokardu (IM) v konvenčním a vysokofrekvenčním (vf) signálu EKG. Úvodní 3 kapitoly (str. 14 až 44) jsou rozsáhlým úvodem zaměřeným na fyziologii srdce s mnoha odkazy na literaturu. Tato část mohla být podstatně stručnější. Kap. 4 (str. 45 až 54) představuje úvod do problematiky vf EKG a popisuje několik klinických studií zaměřených na rozpoznání IM včetně tabulek s dosaženými výsledky. Popis je podrobný, s řadou odkazů, nemám k němu připomínky. Realizační část práce začíná na str. 55 (kap. 5). K postupu pro rozpoznání IM z konvenčního dvanáctisvodového záznamu mám následující výhrady. V kap. 5.1 jsou některé nejasnosti v popisu předzpracování signálu. Přitom autor převzal relativně spolehlivý algoritmus pro detekci komplexů QRS a nalezení jejich začátků a konců bez nutnosti signál předzpracovat. Proč byla použita pásmová propust právě s mezními kmitočty 1 a 26 Hz? Dolní mezí frekvence 1 Hz je sporná, protože autor zvolil příliš krátkou impulsní charakteristiku. Za nesprávné považuji následné použití horní propusti s mezním kmitočtem 2 Hz pro potlačení driftu. První z uvedených filtrů je velmi nešetrný k extrémům kmitů Q a R, druhý zkreslí (v závislosti na tepové frekvenci) úroveň signálu na konci komplexu QRS a navíc může poškodit tvar segmentu ST. To je nešťastné, protože rozpoznání IM vychází z patologického kmitu Q (kde se pracuje s extrémy Q a R) a z tvaru segmentu ST. Rozpaky vzbuzuje detekce kmitu R s pásmovou propustí 10 až 20 Hz následovanou opětovným (a zbytečným) potlačením driftu. Proč byly extrémy Q a R měřeny proti úrovni signálu na začátku komplexu QRS? V textu citelně chybí ilustrační obrázky, které by dokumentovaly použité postupy. Současně chybí odkazy na literaturu, ze které autor vycházel a které by přispěly např. k věrohodnosti použitých prahových hodnot. Popis algoritmu pro rozpoznání IM z vf signálu EKG začíná na str. 60 a je vcelku výstižný. K textu mám dvě poznámky: není jasné, proč je považován za ischemický svod s hodnotou HFMI nad 8 % a kritéria pro rozpoznání IM na str. 71 nejsou zcela srozumitelná. Oceňuji, že se autor nad rámec zadání pokusil o detekci IM s využitím metody podpůrných vektorů (SVM), jen ve stručném popisu postrádám podrobnější popis vektoru příznaků. Za zdařilý považuji způsob hodnocení dosažených výsledků (str. 68 až 77), kde autor porovnává výsledky rozpoznání IM u konvenčního a vf EKG a také porovnává své výsledky s výsledky tří klinických studií (realizovaných ovšem na jiných souborech dat) a to jak pro konvenční, tak i vf EKG. Závěrem konstatuji, že přes uvedené připomínky k předzpracování signálů hodnotím práci jako velmi dobrou. Autor beze zbytku splnil zadání projektu. Předloženou práci doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 110562