HLADÍK, O. Konstrukce lineárních hodin řízených pomocí Arduino Uno [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2021.

Posudek vedoucího

Svoboda, Petr

Student měl za úkol navrhnout konstrukci lineárních hodin, které by byly vyrobitelné pomocí 3D tisku a řízené užitím vlastního software mikropočítačem Arduino Uno. Dalším cílem bylo výslednou variantu realizovat formou funkčního vzorku. Bakalářská práce (BP) je jasně formulována a návaznosti kapitol jsou zvoleny dle požadavků zadání. Student analyzoval problém a provedl bibliografickou a patentovou rešerši existujících řešení. V práci student upřesnil cíl, kde předpokládá schopnost automatického nastavení času po spuštění. Vzhledem k tomu, že veškeré díly budou vyrobeny 3D tiskem, byla korektně zvolena v cílech možnost bezvýkresové dokumentace, kde výroba vychází přímo z modelu. Odevzdaná výkresová dokumentace tak obsahuje výkres sestavy a jako výkresy součástí jsou zpracovány hřeben a pastorek. Poznatky z rešeršní části jsou použity při koncepčním řešení, kde jsou představeny tři koncepty. Vybraný koncept je rozpracován do podoby výkresové dokumentace a realizován formou funkčního vzorku s funkčním software. Všechny stanovené cíle a výstupy BP tak byly splněny. Předložená práce je koncepčně na velmi dobré úrovni a splňuje požadavky kladené na BP. Práci proto doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnotit s výše uvedeným celkovým hodnocením "A".

Posudek oponenta

Strecker, Zbyněk

Hodnocení této práce je vzhledem k její podstatě (produkt, který běžnou funkcionalitu řeší neobvyklým způsobem) obtížný. Navržené lineární hodiny jsou zajímavé pouze z pohledu designu, technické parametry jsou spíše podprůměrné. Designové řešení je navíc velmi podobné konstrukci Jonathana Odoma, konstrukční řešení navržené v rámci bakalářské práci je dle mého názoru spíše horší. Rešeršní část je příliš obecná, část „přehled konstrukčních řešení“ je naopak velmi stručná, chybí zde například řešení výše zmiňovaného Jonathana Odoma. Vzhledem k zadání bych považoval za logické provést rešerši omezení konstrukce mechanických dílů dané metodou aditivní výroby. Některé části jako např. „řídicí platformy lineárních hodin“ nedávají smysl, protože v zadání BP je řídicí platforma zadána jako Arduino Uno. Kritické zhodnocení rešerše pak zcela chybí. Cíl práce je definován velmi vágně, zadané parametry lze splnit velmi snadno, cíle se nijak nevymezují vůči konkurenčním řešením. Vybrané koncepční řešení se vzhledem k nedostatečné dokumentaci dá jen obtížně posoudit (chybí výkresy, výpočty, či modely). Způsob vedení stupnic pomocí prizmatu mi připadá vzhledem k použité výrobní technologii 3D tisku nevhodný, autor v práci nezmiňuje výhody oproti řešení použitému J. Odomem. Elektrické řešení není příliš vhodně zvoleno. Napájení zdrojem o napětí 9V s následným step-down convertorem je zbytečně složité, drahé a snižující spolehlivost. Pro výběr motoru není orientačním výpočtem odhadnut krouticí moment. Vybraný krokový motor lze koupit jako sada s driverem, který nevyžaduje externí zdroj a lze jej napájet přímo z desky arduino. Použití motorshieldu je tak poněkud zbytečné. V rámci návrhu není řešena spotřeba obvodu. Do krokového motoru teče proud po celou dobu běhu programu, což způsobuje zahřívání motoru a následné problémy s deformací plastových dílů. Z hlediska spotřeby by bylo vhodné do krokových motůrků pouštět proud pouze v okamžicích, kdy je třeba pohnout s lištou. Škoda že autor neuvažoval možnost napájení z akumulátoru, napájecí kabel bude působit neesteticky. Celkově práci hodnotím jako spíše podprůměrnou, ačkoliv hlavního cíle bylo zřejmě dosaženo.

eVSKP id 131956