BITTNER, I. Rekuperace energie u HPV [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2014.

Posudek vedoucího

Kaplan, Zdeněk

Cílem diplomové práce bylo komplexní studium silničních vozidel poháněných lidskou silou a ideový návrh systému rekuperace energie mařené při jeho brzdění. Diplomant přistoupil k řešení zvoleného zadání od počátku velmi nezodpovědně a liknavě. Ještě během svého řádného studia pracoval na své diplomové práci bez hlubšího zájmu, na konzultace nechodil a na konci školního roku 2010/11 se mu ji nepodařilo obhájit. V letech 2012 a 2013 se obhajob nezúčastnil. Ve školním roce 2013/14 opět na konzultace nechodil, poprvé se objevil cca 14 dnů před oficiálním termínem odevzdání diplomových prací. Svoji práci nepřinesl, ale slíbil, že na ní bude intenzívně pracovat. Jeho odevzdaná práce je poznamenána velkým nedostatkem věnovaného času a úsilí, ve srovnání s jinými DP má nízkou úroveň bez vlastního originálního tvůrčího přínosu a obsahuje řadu věcných i formálních nedostatků. Přes uvedené výhrady doporučuji práci Bc. Ivo Bittnera k obhajobě.

Posudek oponenta

Vorel, Pavel

Diplomová práce se věnuje použití rekuperace energie u jízdního kola a dále řešení hybridního pohonu jízdního kola jako kombinace pohonu lidskou silou (šlapáním) a elektrickým pohonem. Samo zadání práce v sobě nese značná úskalí, protože student FSI není obvykle vybaven potřebnými znalostmi a zkušenostmi z jiného oboru - z oblasti regulovaných elektrických pohonů. Autor práce si uvědomuje, že možnost rekuperace při použití elektropohonu napájeného z akumulátoru přináší v případě lehkého vozidla jakým je jízdní kolo jen minimální zvýšení dojezdu (v práci uvádí 15%, ve skutečnosti je to v průměru spíše do 10%). Bylo by možná vhodné doložit toto relevantními výpočty. Těžiště práce však spočívalo spíše v realizaci "hybridního pohonu" člověk/elektropohon. Zde nelze souhlasit s autorem, když volí sériovou koncepci. Jako důvod zavržení paralelní koncepce autor uvádí složitou elektroniku pro řízení pohonu tak, aby vhodně "asistoval" šlapajícímu cyklistovi a tím udržoval např. jeho záběrný moment na pedálech konstantní nezávisle na profilu trati. Důvod zavržení kvůli složitosti elektroniky je ale irelevantní, protože tato "složitá elektronika" není objemná, těžká ani drahá a její přítomnost tedy nevadí. Při použití zvolené sériové koncepce vyvstanou tyto zásadní potíže: - nutnost dvou elektrických strojů - každý se svou převodovkou, zvýšení hmotnosti - snížená účinnost přenosu drahocenného mechanického výkonu z člověka na hnané kolo - účinnost soustavy převodovka - generátor - měnič pro generátor - (aku) - měnič pro motor - motor - převodovka - kolo lze velmi optimisticky odhadnout na cca 60% (a to není zahrnuta účinnost nabíjení, je-li energie z generátoru vyšší než energie odebíraná elektropohonem, pak bude výsledek ještě horší). Při energetických rozvahách autor zcela zapomíná na nutnost použití měničů jak pro šlapací generátor tak pro pohonný elektrický stroj. Místo toho se zbytečně příliš zabývá okrajovým problémem hmotnosti a vodivosti propojovacích kabelů. Je to dáno tím, že práce spadá spíše do oblasti elektrických pohonů, kde je autor pochopitelně laikem. Proto mu toto nelze moc vyčítat, i když je to dost zásadní záležitost. Autor provedl řadu výpočtů, ovšem poněkud se vzdálil praktické realitě. Představa jízdního kola vážícího 30kg, kde lidská energie je využitelná pro pohon jen z 50% a zbytek se neužitečně maří na teplo nevypadá už na první pohled rozumně. Paralelní koncepce by dopadla mnohem lépe (proto se také u elektrokol s asistovaným šlapáním používá). Nechci však snižovat hodnotu práce diplomanta, protože ho neznám a neznám ani okolnosti a důvody, které ho vlastně dovedly ke zvolenému postupu řešení. Práci doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 72465