LAMPÁŠ, M. Spojování dílčích 3D modelů povrchu do celkového modelu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2019.
Student pracoval od začátku až do konce systematicky, měl dobré nápady a navrhoval vhodná odborná řešení. Pravidelně navštěvoval konzultace, na které chodil dobře připraven, s návrhy na další postup a vhodnými dotazy. Ke konci semestru se však dostal do výrazné časové tísně, což se odrazilo v prezentační úrovni BP. Zadání bylo velmi náročné v kontextu BP, vyžadovalo důkladné nastudování a pochopení současného systému, včetně cizího zdrojového kódu. Následně bylo nutné do hloubky nastudovat problematiku syntézy a analýzy počítačových 3D modelů a doprogramovat nové moduly v programovacím jazyce C#, se kterým neměl student předchozí zkušenosti. Student tuto část zvládl výborně. Výsledný algoritmus je navržen chytře a ukazuje studentovy kvalitní schopnosti správně modifikovat a použít své doposud dosažené znalosti v praxi. Výstupy jsou funkční a použitelné. V kontextu toho, že se jedná o bakalářskou práci, předčily dosažené výsledky má očekávání. Předložená práce splňuje veškeré požadavky zadání. Je zpracována poměrně srozumitelně, úvahy a postupy při návrhu algoritmů jsou vysvětleny a odůvodněny. Jediným nedostatkem je stručnější teoretická část, která čerpá z menšího množství zdrojů a některým problémům se nevěnuje dostatečně do hloubky. Na základě dosažených výsledků není pochyb o kvalitních bakalářských schopnostech studenta. Práci doporučuji k obhajobě s hodnocením B – velmi dobře (80 bodů).
Práce je strukturována pouze do dvou hlavních kapitol, vzhledem k tomu, pro lepší provázanost se zadáním by bylo vhodné volit jinou strukturu; nicméně jednotlivé podkapitoly na sebe navazují logicky. Doporučený rozsah je dodržen. V úvodu je dobře definovaná motivace a cíle práce. V závěru student přehledně popisuje, co se podařilo udělat a reflektuje též slabší stránky práce. Formální stránka práce je méně kvalitní, většina grafů nemá žádný popis os, chybí číslování rovnic. V rovnicích autor nepoužívá standardní symboly matematických operací (násobení, transpozice). Míra překlepů je spíše vyšší, po jazykové stránce nemohu práci hodnotit. V kapitolách 1.2.2 a 2.1.2 se zbytečně opakuje stejný text a rovnice. Student dobře pracoval s literaturou, která je korektně citována a její výčet zahrnuje zahraniční odborné články. První bod zadání byl zřejmě splněn, ale systém RoScan by si zasloužil minimálně jednu stranu popisu, popř. obrázek. Body 2 a 3 zadání byly splněny, autor vcelku podrobně popsal zvolené metody. Pro splnění bodu 4 (implementace) byla využita převzatá knihovna, což je v pořádku, ale shledávám podivným prohlášení, že „náhodou byla v C# a náhodou používala popsané metody“ – působí to dojmem, že metody byly zvoleny na míru nalezené knihovně. Funkčnost implementovaných algoritmů byla experimentálně ověřena se skutečnými modely, tím byl splněn i pátý bod. Řešená úloha není triviální a oceňuji, že student zvládl demonstrovat funkční výsledek. Osobně bych uvítal větší množství prostoru věnovaného diskusi, proč se nepodařilo rozchodit vyplnění mezery mezi modely (kromě vysvětlení, že se tak stalo z časových důvodů). Celkově i přes uvedené, zejména formální, nedostatky hodnotím práci velmi kladně a konstatuji, že svědčí o bakalářských schopnostech studenta. Práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení B / velmi dobře (81 bodů).
eVSKP id 119318