DERISHEV, A. Předzesilovače pro zpracování biologických signálů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2014.
Diplomová práce se zabývá předzesilovači pro zpracování biologických signálů, která navazuje na semestrální projekt. Bohužel při zpracovávání semestrálního projektu a jeho následné obhajobě byla studentovi vytknuta spousta nedostatků a neznalost základních vlastností navržených obvodů, a to jak ze strany vedoucího práce, tak i ze strany komise. Komise mu proto doporučila, aby chodil pravidelně na konzultace. Bohužel student ignoroval doporučení komise a na konzultaci se dostavil za celý semestr pouze jednou (asi na 10 minut), navíc diplomová práce byla odevzdaná bez toho, aby byla konzultována s vedoucím. To se negativně projevilo na kvalitě studentovi práce, a to jak z věcné, tak i z formální stránky. Příklady nedostatků a chyb práce: - Špatná formulace vět. - Text práce obsahuje několik chyb a překlepů. - Obrázky nejsou přehledné a každý z nich má jiný styl kreslení, některé obrázky jsou zopakovány zbytečně. - Velkou část práce tvoří text a obrázky, které jsou převzaty z literatury. - Obvod na obr. 4.19. diferenční rozdílový zesilovač (FDDA) je navržen bez zpětné vazby typu common-mode feedback (CMFB), která je nutná ke správné funkčnost obvodů. Proto práci hodnotím jako nevyhovující (F).
Základní otázkou, která musí být v případě této práce položena, je ta, zda může být obhájena písemná práce v češtině, která není psána česky. Vzhledem k tomu, že autor je cizinec, nemám problém odpustit jistou jazykovou nedokonalost. V případě této práce se ale jedná o nedostatky, které v některých případech zcela znemožňují pochopení textu. Nejistota začíná již v oficiálním odstavci Prohlášení: „Prohlašuji, že svoje diplomovou práce na téma…….“. Perlou v textu však zřejmě bude věta v druhém odstavci na str. 10: „ Zde, front-end element a důležitý signál podmiňování, kdo je operační transkonduktanční zesilovač (OTA)!!“ Někdy se však jedná i o faktické nejasnosti, jako například věta před větou výše uvedenou, kde se píše (zkráceně): „ Zpracování signálů představují nejdůležitější bloky…… Poskytuje rozhraní mezi snímačem a blokem zpracování signálu.“ Je třeba říci, že kvalita textu se v průběhu práce výrazně mění. Od zřejmě vlastních textů autora, jako jsou Úvod, Závěr a některé další, které působí dojmem strojového překladu, až po akceptovatelné texty v odstavci 3, které v tomto případě působí jako převzaté teoretické výkladové texty, avšak spíše výjimečně s odkazem na reference. Podle mého názoru by práci výrazně prospěla jazyková korektura nebo třeba vyhotovení v angličtině. Po obsahové stránce je práce celkem logicky členěna, jednotlivé odstavce se však dosti liší v rozpracovanosti a kvalitě provedení. V průběhu celé práce je neustále připomínáno, že se jedná o obvody pro zpracování bio-signálů, avšak těmto signálům jsou věnovány 3 strany v úvodu práce a z jejich popisu nejsou jasně definovány požadavky na zesilovač. Ty se objevují až v tabulce 4.6. ke konci práce tak nějak jakoby mimochodem a je otázka, jaký mají vztah k jednotlivým signálům a jejich přepokládanému zpracování. Další nepřesnosti jsou podobného typu jako např. v rovnici (2.1), viz.: “ Iout =gm*(Vp-Vn), kde u+ a u- jsou napětí vstupů. Jisté nepřesnosti jsou i v obrázcích 2.1 (Ib teče do gnd), 2.2 (symbol, blok U/I ve schématu). Sporné jsou i výroky v Tab. 2.1. – např. že jednostupňový zesilovač nepotřebuje frekvenční kompenzaci, příp. co se myslí parametrem „ méně předpětí na vedení“. Také text působí dojmem, že jednostupňový transkonduktanční zesilovač je považován za převodník napětí na proud, kdežto dvoustupňový transkonduktanční zesilovač je napěťový operační zesilovač. Návrh finálního Low-voltage zesilovače BD-QFG se vyznačuje poměrně nesystematickým přístupem. Vychází se z klasického dvoustupňového Miller-OTA OPA, pro který je zhruba na 4 stranách proveden kompletní výpočet rozměrů použitých tranzistorů, uvedených v tabulce 4.3, aby pak byla zveřejněna zcela jiná finální topologie BD-QFG se zcela rozdílnými rozměry tranzistorů. V textu je pouze zmíněno, že se tak stalo na základě optimalizace původního zapojení. V této souvislosti nelze nezmínit, že v popisu obrázku 4.2 je uvedeno, že C1=C2 = 1pF, ale v simulovaném PSpice schématu (viz. obr. 4.3, popis obrázku na další straně) je kapacita těchto kapacitorů 1uF. ?? Na druhou stranu student provedl v kapitole 3 poměrně přehledné shrnutí nových metod snížení napájecího napětí a ke konci práce také určité množství vyhodnocených simulací. Proto nechávám jazykovou úpravu textu na zvážení komisi a práci velmi opatrně doporučuji k obhajobě. V případě obhájení komisí vybraných navrhovaných otázek doporučuji hodnocení E / 50 bodů.
eVSKP id 74231