ŘEHOŘ, J. 3D rekonstrukce objektů z multiskopických snímků [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2019.
Student Jan Řehoř se aktivně a se zájmem zabýval řešením své práce již od počátku semestru. Kladně hodnotím iniciativu studenta, který přišel s vlastním návrhem tématu - 3D rekonstrukcí, které je mu blízké. To se také projevilo aktivitou studenta při řešení praktické části. Zde student využíval vlastního hardwarové i softwarového vybavení a se zájmem řešil stanovené cíle a vyplývající problémy, které pravidelně konzultoval. Samotná práce trpí drobnými stylizačními prohřešky a malé množství překlepů. Součástí práce je rešerše a teoretický rozbor tématu na dobré úrovni, které prokazují, že se student v dané problematice orientuje a je schopen pracovat s odbornou literaturou, kterou ve své práci řádně cituje dle citační normy. Závěrem konstatuji, že zadání práce bylo splněno a student prokázal schopnosti řešit technický problém a vytvořit bakalářské dílo na dobré úrovni. Hodnotím stupněm A - 90 b.
Předložená bakalářská práce se věnuje tématu trojrozměrné rekonstrukce objektů snímaných fotografickou kamerou pod různým úhlem natočení. V úvodní části práce se student věnuje teoretickým principům snímání pro účely 3D rekonstrukce, nastavení akvizičních parametrů a dále jednotlivým metodám, které lze pro daný úkol využít. Teoretický úvod je napsaný na téměř 30 stranách a z textu je patrné, že se student v tématu dobře zorientoval. V praktické části práce si student vybral 2 metody rekonstrukce, které implementoval v prostředí MATLAB. Jedná se o metodu SfM (structure-from-motion) a SfS (shape-from-silhouettes). Zde postrádám bližší komentář, proč byly vybrány zrovna tyto metody. Navržené algoritmy jsou v práci detailně popsány. Zde bych však ocenil, kdyby byl text doplněn přehledným vývojovým diagramem, který by usnadnil orientaci v popisu implementace metod. V další části práce jsou prezentovány výsledky a diskuse rekonstrukce vybraných objektů. Z výsledků plyne, že v rámci porovnání obou navržených metod, funguje zřejmě pouze metoda SfS. Metoda SfM měla dosáhnout uspokojivých výsledků pouze u objektu „krabička od čaje“ (viz Obr. 4.11). Nicméně, i zde to vypadá, že metoda selhala. Výsledná rekonstrukce vstupní objekt vůbec nepřipomíná. V rámci diskuse výsledků mohlo být detailněji analyzováno, proč tato metoda nefunguje. Například mohl být proveden další experiment, kdy by se nasnímal testovací objekt s jednoduchou texturou, a zjišťovalo by se, zda je problém ve špatné detekci řídících bodů nebo v nepřesnostech vzniklých při otáčení stolku s objektem. Celkově je však prezentace výsledků a jejich diskuse přehledná. Výsledky jsou porovnány i s komerčně dostupným řešením. Po formální stránce je práce na dobré úrovni. Text obsahuje minimum překlepů a pravopisných chyb. Domnívám se, že i přes uvedené nedostatky student odvedl hodně práce, dokázal si nastudovat problematiku 3D rekonstrukce a vybrané metody realizovat. I přes zmíněné výtky považuji práci za zdařilou a po odborné stránce splňující obecné požadavky kladené na bakalářskou práci. Hodnocení: B/88 b.
eVSKP id 118305