STOKLÁSEK, P. Převodník pro piezoelektrické snímače [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Bakalářská práce navazovala na předchozí semestrální projekt. Cílem práce bylo realizovat ICP převodník pro piezoelektrické snímače vibrací. Zadání vyžadovalo nastudovat problematiku analogového zpracování signálu a návrhu analogového HW. Student dokázal samostatně nastudovat požadované teoretické znalosti a prokázal i odpovídající odborné znalosti při provádění potřebných měření na realizovaných variantách předzesilovače a při stanovení jejich parametrů. Pracoval iniciativně a samostatně, na pravidelné konzultace chodil připraven. Během práce se nesetkal s významnými problémy, zadání práce splnil v plném rozsahu. Oceňuji zejména, že i bez větší předchozí zkušenosti s návrhem analogového HW realizoval zcela funkční převodník.
Předložená bakalářská práce se zabývá problematikou návrhu převodníků pro piezoelektrické snímače se zaměřením na nábojové zesilovače a ICP napájení. Zadání je možné považovat po odborné stránce za středně náročné, kdy student musel nastudovat problematiku specifických analogových obvodů pro zpracování signálů z piezoelektrických snímačů a následně navrhnout, realizovat a ověřit parametry zkonstruovaného zařízení. Po stránce časové je zadání náročnější, zejména z důvodu praktické realizace dvou převodníků a požadavku na rozsáhlé ověření jejich parametrů. Je možné konstatovat, že bylo splněno. Bakalářská práce je rozčleněna do 8 hlavních kapitol (kromě úvodu a závěru) a je zpracována v logickém sledu. Celkový rozsah práce je 37 stran v hlavní části a 22 stran příloh. Teoretická část práce (kap. 3, 4, 5 a 6), zpracovaná zejména na základě literární rešerše, se od popisů principu piezoelektrického snímače, přes základní rozdělení převodníků pro tyto snímače, podrobněji soustřeďuje na popis konkrétních obvodových řešení pro nábojový a napěťový zesilovač a řešení ICP napájení převodníků. Tato teoretická část je zbytečně příliš strukturovaná, začlenění některých kapitol do předchozích by prospělo větší přehlednosti. Úvodem teoretické části student nesprávně uvádí jako piezoelektrický materiál křemík (str. 9), předpokládám, že se jedná v tomto případě o nepozornost. Dále u popisu nábojového zesilovače (obr. 4) nesprávně uvádí, že zpětnovazební odpor zabraňuje saturaci kondenzátoru. Kapitola 5 ale dává čtenáři ucelený přehled o typických konstrukcích převodníků pro piezoelektrické snímače. Následující kapitoly 7 až 9 jsou praktického charakteru a je možné je považovat výhradně za práci studenta. Zde student prezentuje návrh a základní naměřené vlastnosti realizovaného nábojového zesilovače s napěťovým a ICP výstupem včetně potřebných vzorců pro výpočet obvodových komponent. Pokusil se o praktickou realizaci zesilovače s aktivním nulováním ve zpětné vazbě pomocí integrátoru, ale výsledky měření neodpovídaly předpokladům (simulace, výpočty), a proto akceptovatelné řešení využívá pouze pasivní T-článek ve zpětné vazbě. Jeho parametry jsou srovnatelné s komerčními produkty, v některých oblastech jsou dokonce lepší. Tyto výsledky potvrzují správnost zvolené koncepce a úspěšnost studenta při návrhu i praktické realizaci. Mohl se však pokusit objasnit příčinu nefunkčnosti původního zapojení, případně se pokusit o úpravu obvodu. Protokoly z měření parametrů obou převodníků jsou vhodně umístěny do příloh a je možné zde najít hlavní požadované parametry. V protokolech jsou však poměrně nelogicky příklady výpočtu a i některá další informace vycházející z tabulek uvedeny před tabulkami, na které se odkazují. V závěru chybí zhodnocení úspěšnosti stanovení parametrů zvoleného řešení, správnosti zvoleného řešení a jejího porovnání s komerčními produkty (přesunutím z předchozí kapitoly 10). Písemná zpráva je s minimem gramatických chyb a překlepů. Často se objevuje pouze nesprávně slovo měřicí/měřící. Po typografické a vizuální stránce je práce na dobré úrovni, pouze bych měl připomínku k chybné sazbě jednotek veličin u vzorců a hodnot kurzívou, stejně tak i číslování vzorců by nemělo být kurzívou. Připomínku bych měl také ke zpracování grafických závislostí korekčních křivek, u kterých je nutné jednotlivé body spojovat pomocí lomené čáry. Oproti tomu frekvenční charakteristiku by bylo vhodné zobrazovat proloženou vhodnou křivkou naměřenými body. Práce s literaturou je na dobré úrovni, některé citace literatury na samostatném řádku (nejčastěji pod vzorci) působí však nepatřičně. I přes uvedené výtky student prokázal bakalářské znalosti a schopnosti a práci doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 85538