PROCHÁZKA, J. Gelové polymerní elektrolyty s nanočásticemi oxidu hlinitého [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2008.

Posudek vedoucího

Sedlaříková, Marie

Bc. Jaroslav Procházka zpracoval diplomovou práci na téma " Gelové polymerní elektrolyty s nanočásticemi oxidu hlinitého". Ve své práci připravil gelové polymerní elektrolyty na bázi PMMA přpravené připravené různými způsoby, změřil jejich elektrickou vodivost a měření její teplotní závislosti. K řešení problematiky přistupoval velmi aktivně. Byl pracovtý a velké množství naměřených výsledků bude dobrým základem pro náš další výzkum a publikační činnost. Práce má dobrou grafickou úroveň a je přehledná. K práci mám následující připomínky, především formálního charakteru např. různé vyjádření indexů v chemických vzorcích, dále nesrovnalosti v terminologii, např. tekuté - místo kapalné elektrolyty. dále na str. 15 autor uvádí mezi jiným ..." roztok je vylit na lithiovou nebo jinou folii". Je to pravda? To však nesnižuje jinak velmi dobrou práci. navrhuji přijmout ji k obhajobě.

Posudek oponenta

Krejza, Ondřej

Pan Procházka se ve své práci zabýval přípravou polymerních elektrolytů na bázi PMMA s ruznými přídavky nanočástic oxidu hlinitého a měřením jejich elektrických vlastností. Oxidy hliníku nebo titanu se v malých množstvích objevují během přípravy Li-pol, tzv. rocking chair, akumulátorů, kde slouží předevší k neutralizaci nežádoucích produktů elektrochemických reakcí při elektrodách, a dále pak ke zvýžení porozity materiálu při přípravě GPE metodou castingu. Použití těchto složek při přípravě GPE (Li-pol akumulátorů nebo elektrochromních prvků) polymerovaných tzv in-situ metodou představuje nový směr výzkumu. Předkládanou práci lze rozčlenit na její teoretickou a praktickou část. V teoretické části je adekvátně rozebrána problematika polymerních gelových elektrolytů, následující kapitola zabývající se elektrolyty a jejich vlastnostmi by měla být z hlediska logiky součástí kapitoly 1. Dále pak název kapitoly 4.2 "Vedení elektrického proudu elektrolytem" je zavádějící, jelikož kapitola se zabývá spíše jevy v blízkosti elektrod než deklarovaným popisem mechanismu vedení proudu v elektrolytu. Zároveň bych rád poukázal na poměrně řídké citace impaktovaných cizojazyčných publikací, tento jev je ovšem patrný u většiny hodnocených diplomových prací. Jako velice vydařenou vidím experimentální část práce, kde diplomant diskutuje způsob vodivosti a charakterizuje zkoumaný systém pomocí náhradních obvodových prvků. Dále je zde uvedeno do kontextu vyjádření hodnot v Arrheniových souřadnicích, ačkoliv vynesené průběhy vykazují v tomto zobrazení značnou nelinearitu a tudíž výhodnější by bylo použít tzv VTF zobrazení, o němž se student také zmiňuje. Navazující praktická část je logicky členěna dle plněných úkolů na přípravu a měření a diskusi naměřených hodnot. K druhé ze zmiňovaných kapitol mám následující připomínky: str. 36 nevhodně zvolené měřítko na y ose, dále pak str. 35, 36, 38, 39 v legendě student zmiňuje údaje wt% v textu pak hm% - jaký je mezi nimi rozdíl? Z praktické části vyplývá, že nančástice Al2O3 mají nezanedbatelný vliv na měrnou vodivost. Měření "Stárnutí vzorků po 16 měsících" ukazuje, že se jednalo o dlouhodobý, navazující výzkum, což hodnotím pozitivně. Zajímavé výsledky pak přináší kapitola "Alokace center PMMA" která srovnává dvě stejné polymerní matrice nekonvenční metodou za pomoci optické mikroskopie. Dochází tak k potvrzení dříve nastíněné teorie o heterogenitě GPE připravených pomocí komerčního činidla Superacryl. Celkově se jedná o velmi zdařilou práci ke které nemám výraznější faktické připomínky. Student bezezbytku splnil požadavky zadání práce, doporučuji její přijetí k obhajobě.

eVSKP id 11237