TESAŘ, M. Výroba ozubeného kola [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2021.

Posudek vedoucího

Císařová, Michaela

Bakalářská práce byla zaměřena na výrobu ozubeného kola, které je součástí převodu jízdního kola. Student se v úvodní části práce věnoval rozboru možných variant řešení výroby dané součásti. Samotný postup výroby je podložen technologickými a kontrolními výpočty, následně správnost volby ověřil ekonomickým zhodnocením. Práce je doplněna návrhem nástrojů pro kompletní výrobu dílu. Rozsah a provedení práce odpovídá stanovenému zadání. Student při zpracování bakalářské práce pracoval samostatně a reagoval kladně na připomínky vedoucího práce. Při vlastním řešení prokázal schopnost vhodně interpretovat získané poznatky při studiu dané problematiky.

Posudek oponenta

Řiháček, Jan

Bakalářská práce Michala Tesaře se zabývá návrhem výroby řetězového kola z ocelového plechu, o tloušťce 2 mm. Dílec bude vyráběn v celkové sérii 80 000 kusů za rok. Po provedení úvodního rozboru součásti a rozvahy nad volbou výrobní technologie se student zaměřil na využití technologie přesného stříhání s tlačnou hranou. Pro zvolený koncept je v práci vypracován též konstrukční návrh nástroje, doplněný o technologické výpočty, volbu stroje a v neposlední řadě i ekonomické zhodnocení. Rozsah a provedení odpovídá stanovenému zadání a splňuje tak vytyčené hlavní cíle. Autor zvolil, jako výchozí polotovar dílce ocel 11 500, i když je třeba zmínit, že abstrakt práce uvádí, jako výchozí, materiál E259. O něm ale v práci není zmínky. I když se jedná o ekvivalentní značení v práci použité oceli 11 500, mělo by být dodrženo stejné značení. Zmíněný materiál se jeví jako vhodný, i když bude nutné dílec dodatečně chránit před povětrnostními vlivy, což ale autor v práci neřeší. Následuje zhodnocení výrobních možností, tj. jednotlivých variant výroby zadané součástky. V tomto ohledu se mi jeví jako zbytečné uvažovat postupové stříhání s následným obráběním. Na základě rozboru je v práci vybrána, jako optimální, metoda přesného stříhání, na kterou je také zaměřena literární rešerše. Ta podává vcelku věcně a uceleně přehled o používaných technologiích a pro metodu přesného stříhání s tlačnou hranou též popisuje určení nezbytných parametrů. Na začátku vlastního návrhu a řešení technologie výroby student správně provádí zhodnocení technologičnosti a vyrobitelnosti součásti zvolenou technologií, na které navazuje kontrolními a technologickými výpočty. Krom faktu, že není v rámci praktické části práce uveden výpočet střižného odporu a autor do všech rovnic dosazuje již vypočtenou hodnotu, vyskytují se zde rozdílné údaje (jednou 488 MPa, podruhé 549 MPa). Proto není jasná korektnost výpočtu, ani správnost některých výsledků, např. výpočtu střižné mezery nebo střižné síly. Větším problémem je ale, stran vyrobitelnosti součásti, určení rozměrů a tolerancí funkčních částí střižných nástrojů. Pro případy děrování je stanovení těchto údajů správné. Určení rozměrů vystřihovacích nástrojů, zejména pro jediný přesněji tolerovaný rozměr na výkrese součásti ( 134,22 H7), ovšem nesplňuje požadavky na jeho vyrobitelnost. Student určil určující rozměry střižnice jako 134,189 + 0,025. Je jasné, že při použití nového neopotřebovaného nástroje nebude střižnice sto vyrobit požadovaný rozměr, neboť nezasahuje do jeho tolerance (134,22 až 134,26 mm). Dále je v souvislosti s návrhem funkčních částí střižníků a střižnic možné zmínit nevhodné zaokrouhlení rozměrů i tolerancí na tisíciny milimetrů, což je, stran vyrobitelnosti a kontroly rozměrů, poněkud nešťastné řešení. Celkově je návrh nástroje koncepčně v pořádku, a to i včetně volby použitého lisu. Na škodu je zde chybějící zmínka či volba ostatního nezbytného strojního vybavení, tj. odvíjecího, podávacího a rovnacího zařízení. Dále se jeví jako problematické jeho upínání do dutiny lisu, neboť ve spodní části vyčnívá držák střižníku, který není možné jakkoli zaaretovat v horní poloze, aby šlo nástroj hladce zasunout do pracovního prostoru lisu. Rovněž postrádám jakoukoliv formu dorazu, která zajistí, že při skladování nástroje nedojde ke zničení tlačné hrany i systém vedení plechu. S konceptem nástroje, uvedeným v kap. 3.8 úzce souvisí výkresová dokumentace. Stran výkresu sestavy nástroje není jasné, z jakého důvodu autor používá dvě tlačné hrany? Toto řešení totiž zcela popírá správný koncept nástroje, představený ve vlastní práci. Pokud je nástroj kreslen v sevřeném stavu, měla by mezera mezi horní a spodní částí odpovídat tloušťce stříhaného materiálu. Z výkresu mám ale dojem, že mezera je o poznání větší. Závěr práce tvoří ekonomické zhodnocení, které uvádí, že k ziskovosti, tj. bodu zvratu, se dosáhne při 60 000 kusech. Vzhledem k tomu, že celková výrobní série činí 80 000 kusů, došel autor logicky k závěru, že výroba bude zisková. V rámci ekonomického zhodnocení ale nezaznívá jakákoliv zmínka o započítání amortizace vybavení (lisu či ostatního zařízení) nebo jakým způsobem byla vypočtena mzda dělníků, tj. včetně odvodů na sociální a zdravotní pojištění apod. Je tedy otázkou, zda po započítání vlivu výše zmíněného nedojde k posunutí bodu zvratu až za 80 000 ks a zda bude výroba vůbec ekonomicky únosná. Krom občasných překlepů v textu lze mezi další nedostatky práce zařadit např.: - špatný nebo zavádějící překlad některých výrazů abstraktu (např. vee-shaped), - chybějící popis obr. 15 na str. 17 (chybí popis šipek), - chybějící oddělení jednotlivých položek čárkami v legendách vzorců, - chybějící popis obr. 29 na str. 25, - kóty na obr. 34 (str. 34), které v některých případech neodpovídají předchozím výpočtům.

eVSKP id 132765