ZETÍK, R. Modelování netradičních funkčních bloků v Pspice [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2009.

Posudek vedoucího

Petržela, Jiří

Porovnáním zadání a odevzdané písemné práce lze konstatovat, že student zadání ve většinové míře splnil. I přes značný rozsah práce však postrádám model analogové násobičky nebo model logaritmického zesilovače vycházející z obrázku 9.1. Proces tvorby nelineárních modelů funkčních bloků by měl být úzce svázán s aproximacemi jejich přenosových vlastností. Využití tohoto i dalších vhodných matematických aparátů však v práci zcela chybí. Kmitočtově závislé modely by měly vycházet z reálných vlastností aktivních prvků (získaných například z katalogu) a ne z blíže nespecifikované přibližné teorie. Z formálního hlediska je práce zpracována přehledně, i když si nejsem jist, zda by mohla sloužit jako univerzální návod k modelování aktivních prvků v Pspice. Pro tento účel by bylo vhodné doplnit a rozvést kapitolu 4.3.2 a 4.3.3 tak, aby platila pro kmitočtové závislosti obecných impedancí. Rozsah práce by bylo možné zredukovat vynecháním určitých pasáží (zejména přechod mezi levely 2 a 3), které jsou analogické avšak v práci se opakují. Nástroj Optimizer z knihovny Advanced analysis toolbox by měl být využíván tam, kde ruční hledání hodnot prvků modelu nevede k cíli. V práci je však tento nástroj aplikován pouze na situace, které lze vyřešit jednoduchým výpočtem.

Posudek oponenta

Brančík, Lubomír

Student se v práci zabývá modelováním netradičních funkčních bloků v simulátoru PSpice. Úvodní část je věnována obecné problematice vytváření modelů a popisu jejich úrovní, které jsou demonstrovány na případu standardního napěťového operačního zesilovače (OZ). Tato část zabírá téměř polovinu diplomové práce a mohla být pojata úsporněji. V dalších částech jsou pak diskutovány modely proudových i napěťových konvejorů, operačních transkonduktančních zesilovačů (OTA), proudových rozdílových transkonduktančních zesilovačů (CDTA), imitančních invertorů a konvertorů a konečně logaritmických zesilovačů. Srovnáním se zadáním lze konstatovat, že jeho splnění je neúplné, i když většinové. Není především uvažována analogová násobička, na druhou stranu jsou nad rámec zadání diskutovány funkční bloky OTA a CDTA. Především pak chybí ověření správné funkce navržených modelů simulacemi typických zapojení v PSpice, uvedeny jsou zpravidla pouze kmitočtové charakteristiky jednotlivých modelů 3. úrovní, ze kterých správná funkce nevyplývá. K práci mám řadu připomínek jak formálního, tak věcného charakteru. V kap. 4.3.4, která se zabývá dvojpólovým modelem OZ, se hovoří o zesílení daném velikostí odporu, což ovšem platí pouze pro jedno ze dvou uvažovaných zapojení (typ B, u typu A je dáno parametrerm u VCVS), v kap. 4.5 pak není zřejmé, který z těchto dvou modelů byl pro srovnání s výsledky "optimizeru" použit, z čehož zřejmě také vyplývá naprostý nesoulad v hodnotách odporů a kapacit prvků, které dvojpólový model definují. V kap. 5.2 jsou uvedeny modely obecného proudového konvejoru (GCC), obr. 5.3, 5.5, 5.8 a 5.9, ze kterých není zřejmý přenos proudu ze svorky X na Y, což by vylučovalo jejich první a třetí generaci. Podobně v kap. 5.5, u obecných napěťových konvejorů (GVC), obr. 5.16, 5.17 a 5.18, není zřejmý přenos napětí ze svorky X na Y, daný koeficientem "beta" v maticové rovnici (5.7). V kap. 6 se hovoří jednak o "tvorbě kmitočtové závislosti pólu" přenosu funkčního bloku OTA a kromě toho o dalším pólu, který je dán kmitočtovou závislostí transkonduktance gm (autor by měl při obhajobě vysvětlit rozdíly). V kap. 7.3 je u kmitočtově závislého modelu 3. úrovně CDTA díky přidanému bloku VCCS (označen GZ) narušena funkce CDTA, neboť tak není zajištěn převod napětí na zátěži (výstup Z) na proudy na výstupu (X+, ,X-) - pro velmi nízké kmitočty by se převod realizoval na odporu R1 = 1 ohm, bez ohledu na velikost zátěže (platí obdobně pro obr. 7.5). V kap. 8 je chybně uváděno, že imitanční invertor je reciprocitní dvojbran, což by bylo možné tvrdit pouze v jistém speciálním případě (autor by měl při obhajobě vysvětlit). Modely zde uváděné, na rozdíl od všech předchozích, se omezují pouze na 2. úroveň. V práci se vyskytuje ještě několik dalších nepřesných formulací či chyb. I přes výše vytýkané nedostatky lze konstatovat, že práce svůj základní účel splnila.

eVSKP id 21969