CHLOSTOVÁ, T. Porovnání rozměrové přesnosti součásti při technologii 3D tisku [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2022.

Posudek vedoucího

Sedlák, Josef

Posuzovaná bakalářská práce je zpracována v kontextu se zadáním na podprůměrné úrovni. Práce se mimo jiné zabývá zejména porovnáním rozměrové přesnosti zkušebních vzorků vyrobených pomocí aditivních metod 3D tisku (metoda SLA a FDM). Práce je rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou. Teoretická část práce je zaměřena na charakteristiku rozměrové přesnosti a aditivní technologie 3D tisku s důrazem na dvě metody, které byly použity v praktické části práce. Součástí teorie je rovněž charakteristika nejvíce aplikovaných aditivních metod. V této části práce je rovněž nastíněno využití aditivní technologie 3D tisku pro vybrané průmyslové aplikace. Praktická část práce se zabývá konstrukcí zkušebních vzorků pomocí parametrického programu Autodesk Inventor a jejich výrobou na různých 3D tiskárnách pracujících s různými vstupními materiály. Součástí praktické části je měření a vyhodnocení zkušebních vzorků vyrobených z různých aditivních materiálů za účelem zjištění jejich rozměrové přesnosti a vzájemného porovnání použitých 3D tiskáren. V práci však postrádám statistické vyhodnocení naměřených dat, hlubší rozbor a celkové zhodnocení dosažených výsledků, včetně doporučení pro uživatele z komunity zabývající se technologií 3D tisku. Studentka po celou dobu realizace práce neprojevila zájem o jedinou konzultaci a podle toho práce také vypadá. V práci je několik formálních nedostatků (časté překlepy, nevhodná tvorba vět, nesprávné použití interpunkce, chybné odkazování, výskyt superlativ, atd.), které snižují celkový dojem a kvalitu práce. Po grafické stránce je práce zpracována na odpovídající úrovni. Podklady potřebné pro svoji práci studentka čerpala z literárních, převážně však z elektronických zdrojů, o které se také opírá. Při řešení bakalářské práce postupovala studentka logicky správně a v souladu se zadáním. Prezentované výsledky jsou přesvědčivé a jsou přehledně uspořádány pomocí obrázků a tabulek. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že studentka zadání formálně splnila, a proto doporučuji bakalářskou práci k obhajobě. K průběhu řešení práce pokládám doplňující dotazy: 1) Jaký je rozdíl mezí aditivní metodou FDM a FFF? Byla v praktické části práce opravdu pro 3D tisk použita metoda FDM? 2) Proč nejsou v práci rozebrány vstupní aditivní materiály, které byly použity v experimentální části práce? Použité materiály včetně svých vlastností (mechanické, fyzikální, chemické) mohly být uvedeny alespoň v přílohách bakalářské práce. 3) Proč nejsou naměřené hodnoty z obou zkušebních vzorků statisticky vyhodnoceny a proč nebyla provedena opakovatelnost celého měření za účelem ověření dosažených hodnot?

Posudek oponenta

Studený, Zbyněk

Předložená bakalářská práce se zabývá porovnáním různých metod 3D tisku, ze kterých byly vybrány 2 metody k tisku vzorků. Práce je zpracovaná na 35 stranách, je rozdělena do čtyř kapitol a obsahuje 19 citovaných zdrojů. V rešeršní části je uveden popis devíti metod 3D tisku. Tyto metody jsou vždy doplněny schématickým nákresem, který je převzat z jediného zdroje, tj. [12]. Experimentální část obsahuje návrh 2 těles k tisku vzorků, krychle a koule. Na těchto tělesech probíhalo měření přesnosti tisku. K samotnému tisku byly použity 2 metody a 4 materiály. Vyhodnocení přesnosti výroby probíhalo manuálně mikrometrem. Dle slov autorky: „Každý vzorek byl měřen desetkrát, pokaždé v jiném místě tak, aby byly zajištěny přesné výsledky.“ Následně byly vypočítány průměrné hodnoty, ze kterých byly vyvozeny závěry o přesnosti tisku. Autorka, zejména u tělesa tvaru krychle nepřizpůsobila měření směru tisku. Z práce není zřejmé, které strany vzhledem k poloze tělesa při tisku byly měřeny. U hodnot nejsou uvedeny směrodatné odchylky. Výsledné průměrné hodnoty jsou jako absolutní čísla porovnány a je stanoveno pořadí metod, tiskáren a materiálů, které dosáhly údajně nejmenší odchylky od jmenovité hodnoty 40 mm. V celé práci, téměř na každé straně jsou jak formální tak gramatické chyby. Některé věty jsou zformulovány tak, že dávají smysl až po několikanásobném přečtení a pochopení podstaty informace. Např. na str. 20 „ Nevýhody jsou hrubá struktura povrchu součásti, odstraňování podpor a není možné urychlit proces. [2,12]“. Dále např. v kapitole 2.4.5 u druhého a třetího souvětí chybí slovesa, apod. Práce je napsaná nedbale. V kapitole 3.3, kde jsou ukázky tiskáren a vytištěných vzorků, je vždy u parametrů tisku, v textu mezi obrázky, jiná velikost písma. Na str. 11 jsou uvedeny nevýhody 3D tisku, kde autorka zmiňuje: … a tím zkreslené mechanické a rozměrové vlastnosti součásti, což je hlavním tématem této práce. Mechanické vlastnosti, ale měřeny nebyly a nejsou uvedeny v cílech práce. Celkově lze shrnout, že rešeršní část je zpracovaná nedbale, bez hlubšího studia a využití více zdrojů. Samotný experiment proveden byl, ale jeho vyhodnocení by mohlo být na úrovni bakalářské práce propracovanější. Celý závěr je uzavřen konstatováním, která z použitých tiskáren byla nejpřesnější a toto tvrzení podtrhuje poslední věta, cituji: „Proto bylo možné dosáhnout takové přesnosti, jaké bylo zařízení schopno vytisknout.“ I přes všechny formální chyby konstatuji, že předložená bakalářská práce Terezy Chlostové splňuje stanovené obsahové i formální nároky. Z výše uvedených důvodů doporučuji bakalářskou práci k obhajobě.

eVSKP id 136990