KLUKA, D. 3D měření pomocí řádkových kamer [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2020.
Téma práce patří ke složitějším, především z důvodu nedostatku literatury zabývající se danou problematikou. Jelikož student byl nucen čerpat a zobecnit poznatky z plošných kamer, často se mu stalo, že vypracoval algoritmy, které nebyly pro lineární kamery vhodné – tím ztrácel čas, který mu v konci chyběl. Student měl ověřit možnost použití metody rekonstrukce z lineárních kamer za pomoci výpočtů vycházejících z prosté triangulace (bez korekcí). Práci ovlivnila i koronavirová situace, kdy bylo domluveno zapůjčení lineárních kamer od externí firmy. Díky nastalé situaci byly dodány pouze úvodní testovací snímky, které však byly pořízeny v obecné poloze kamer (namísto plánované definované), což vedlo k použití složitějších vzorců. Další snímky již z důvodu přerušení práce na daném pracovišti nebyly získány. Pro ověření metody však bylo množství dostatečné. Před získáním prvních snímků z lineární kamery se student pokusil o získání snímků úpravou snímání plošnou kamerou a převodem na lineární. Zde se v domácích podmínkách nepodařilo studentovi realizovat rovnoměrný pohyb měřeného objektu, což je základní předpoklad úspěšného měření. Student pracoval samostatně, složitější kroky průběžně konzultoval. Uskutečnil řadu přípravných prací, včetně studia zobrazení výsledků, zpracoval úlohu detekce výškové mapy na základě znalostí parametrů detekovaného objektu, včetně vizualizace výsledku. Tím prokázal, že se v dané oblasti orientuje a je schopen znalosti aplikovat. Bohužel realizaci rekonstrukce v obecné poloze kamer nestihl dokončit. Textu, který popisuje vlastní řešení 3D rekonstrukce, lze vytknout to, že je napsána spíše jako protokol měření než popis metody pro řešení problému (zbytečně obsahuje konkrétní hodnoty ze vzorového snímku).
Cílem bakalářské práce bylo ponořit se do vod ne úplně prozkoumaných a to do stereofotogrammetrie s využitím řádkových kamer. Téma je velmi zajímavé a perspektivní. Student začíná svou práci celkem slušnou rešerší a teoretickým úvodem, kde nemám výtek. Teda až na nonsens, kdy tvrdí, že řádkový senzor je několikanásobně citlivější, než plošný senzor (kap. 2.3.2). Zde se domnívám, že kvantová efektivita CCD nebo CMOS senzoru není závislá na aplikaci do plošného nebo řádkového čipu a je naprosto srovnatelná. V teorii postrádám přechod od obecného modelu kamery k řádkovému modelu. Toto je ale velmi náročné na představu a projekce již není tak triviální – v tomto případě je každý horizontální řez scény snímán z jiné polohy (vůči objektu). Chválím pokus emulace řádkové kamery pomocí plošné kamery popsaný v kap. 3.4. Práce je napsána s trochu nezvyklým členěním. Celá praktická realizace je zastřešena kapitolou 3 končící pod-pod-kapitolou 3.9.5 – Výsledné korekce. V práci jsou v desítkách vzorců stovky nesmyslných čísel s platností i na 6 míst (např. výška Cx v pixelech 252,606), někdy jsou hodnoty v milimetrech a někdy v centimetrech. Cílem práce bylo ale navrhnout matematický aparát a ne popsat konkrétní jedno měření. Pohled do kódu Python zdrojových souborů utvrzuje v tom, že se jedná o měření a ne o analytiku. Téma bych vzhledem k obtížnosti charakterizoval spíše jako velmi náročné téma pro diplomovou práci, pro bakalářskou tedy extrémně náročné. Proto lze studentu bakalářského studia mnohé prominout a možná přičíst body za to, že toto nevzdal hned v polovině semestru. S ohledem na výše popsané doporučuji práci k obhajobě se subjektivním hodnocením 50 b a nechávám prostor studentu k obhájení před komisí.
eVSKP id 126971