RAMPÁČEK, B. Zařízení pro měření výkonu motocyklů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2014.

Posudek vedoucího

Maršálek, Ondřej

Autor hodnocené diplomové práce vhodně využil svých znalostí z předchozích let a navázal na vlastní bakalářskou práci. Systematicky řeší poměrně komplexní, konstrukčně zaměřenou úlohu. Celou prací se prolíná chybné použití přídavného jména „měřící". (Správně přídavné jméno účelové – „měřicí".) Celkově je však práce z hlediska grafiky, stylistiky a pravopisu na dobré úrovni. Z hlediska obsahového lze vytknout přístup k porovnání navržených variant. Zde jsou uvažovány konstrukce z rozdílných materiálů – přímá konfrontace není zcela vypovídající. Výpočetní síť pro MKP by bylo vhodné více propracovat. Dále zde zcela chybí rešerše ohledně moderních trendů hodnocení vlivu zbytkových napětí svařovaných konstrukcí pomocí MKP. Autor se spokojil s aplikací prvního možného přístupu. Kladně lze hodnotit tvorbu kompletní výkresové dokumentace výsledné varianty zádržného zařízení, kterou lze použít jako podklad pro vznik reálného měřicího zařízení. Konzultace nebyly téměř využívány, nicméně autor tak prokázal svou samostatnost při zpracování tématu.

Posudek oponenta

Drápal, Lubomír

Diplomová práce se zabývá konstrukčním návrhem držáku předního kola motocyklu měřeného na válcovém dynamometru. Na kvalitní rešeršní část, jež se obecněji zabývá problematikou měření výkonových charakteristik motocyklových motorů na válcovém dynamometru, navazuje samotný návrh dvou konstrukčních variant svařenců držáku předního kola. Jejich porovnání je provedeno na základě konečněprvkové simulace s uvažováním svarových spojů. A právě pevnostní výpočty jsou zřetelně největší slabinou práce. Velikost diskretisace vlastních svarů a svařovaných těles je v místě spojení tak rozdílná (např. obr. 4.31b), že lze s úspěchem pochybovat o věrohodnosti výsledků napjatosti z takového modelu získaných. Je s podivem, že ačkoli autor dokonce sám uvádí hodnotu nejhrubší přípustné diskretisace fiktivního vrubu svaru, nakonec vrub po celé jeho výšce nahradí pouhým jedním prvkem (např. obr. 4.37b). Zarážející je rovněž nastavení škály, která popisuje zobrazené redukované napětí. Kupříkladu na obrázku 4.37d pokrývají jednotlivé barvy rozsah zhruba 13 MPa, avšak červená barva, vyznačující oblasti s nejvyššími hodnotami napětí, má rozpětí 334 MPa, tedy šestadvacetkrát více. Analysa napjatosti tedy potvrdila, že kritickými místy jsou skutečně svarové spoje, avšak vypovídací hodnota uváděných čísel je naprosto mizivá. Dosti tendenčně působí skutečnost, že u jednoho z konstrukčních návrhů byl uvažován podstatně méně jakostní materiál, což vzhledem k porovnávání součinitelů bezpečnosti vůči meznímu stavu pružnosti hrálo nemalou roli při zdůvodnění volby druhého návrhu. Navzdory všem kritickým připomínkám však práci doporučuji k obhajobě, jelikož pan Bernard Rampáček uspokojivě prokázal svůj inženýrský přístup při řešení technických problémů a i vzhledem k přiložené výkresové dokumentaci je pravděpodobné, že držák velmi podobné konstrukce bude skutečně vyroben a využíván.

eVSKP id 68867