SANTARIUS, P. Obrazové interpolační algoritmy v diagnostické radiologii [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2020.
Student se ve své práci věnoval porovnání interpolačních algoritmů pro zpracování dat v PACS systémech. Práce vznikla podle požadavků společnosti OR-CZ. Student ke své práci přistupoval zodpovědně a využíval konzultací. Na konzultace hodil velice dobře připraven a prezentoval většinou hotové části práce a plán další postupu. Hodnotím velice kladně tento systematický přístup k práci. Vzhledem k tomu, že práce vznikala převážně u externího subjektu, tak zde připojuji vyjádření odborného konzultanta Ing Jana Kelči z OR-CZ: „Student v bakalářské práci konfrontuje různé interpolační algoritmy s primárním zacílením na interpolaci bikubickou a bilineární. Při zpracování obrazu v PACS systémech není definováno, která interpolace má být použita a různí dodavatele volí odlišné. Na základě definovaných kritérií jsou bikubická a bilineární interpolace srovnatelné, což považuji za uspokojivý výsledek. Student k práci přistupoval zodpovědně a samostatně s velkou mírou vlastní iniciativy. Hodnocení: A - 90b“ Já se hodnocením souhlasím a rovněž se k němu připojuji.
Student ve své práci testoval tři interpolační techniky, přičemž dvě byly zadány a třetí si měl sám zvolit. Zde se mi jeví nevhodná volba další metody - nejbližšího souseda, kde bych očekával spíše zaměření na sofistikovanější techniky. Musím navíc konstatovat, že již zadání je z odborného hlediska na nižší úrovni než je ústavním standardem, což ovšem nemohl student ovlivnit a nemá vliv na hodnocení. Student v rámci řešení naprogramoval vlastní kód pro tři zmíněné interpolační techniky, což považuji za celkem neúčelné, nicméně z jiného pohledu to nabídlo studentovi bližší matematický pohled na problematiku a hlubší pochopení. Ovšem raději bych zde spíše ocenil, kdyby student využil přímo funkce implementované v Matlabu a provedl důkladnější statistickou analýzu. V předložené práci je prezentované subjektivní hodnocení výsledků založené jen na několika snímcích a navíc pouze jedním hodnotitelem, což by v řešení práce tohoto typu zadání mělo být rozsáhlejší. Student porovnal své dosažené výsledky s vestavěnými funkcemi v Matlabu a není mi znám důvod (z matematického hlediska), proč se výsledky interpolace výrazně liší a bohužel není tato problematika ani nikterak v práci diskutována. Přikláněl bych se spíše na možný výskyt chyb v studentem vytvořeném kódu. Popis metodiky objektivního porovnání není dostačující, není zde uvedeno, jak student prováděl toto hodnocení, co je referenčním obrazem a i uváděný vzorec 4.1 není zcela správný. Myslím, že i navržený přístup hodnocení je zcela špatně. Prezentace dosažených výsledků je nepřehledná, je zde obsaženo velké množství grafů a tabulek, které nenesou cílené shrnující informace. Teoretická část je na nižší úrovni, často se jedná o sadu vzorců bez bližšího matematického popisu, není sjednocené značení proměnných nebo úplně chybí jejich vysvětlení. Student často zaměňuje pojmy jako interpolační křivka, jádro či funkce. Součástí je i možná zbytečně rozsáhlý popis DICOM formátu, což pro analýzu interpolační techniky obrazů neshledávám jako účelné. Výtky mám také k formální stránce práce, kde text obsahuje mnoho překlepů, zaměňuje desetinné čárky a tečky nebo nestejnorodé zarovnání textu. Např. popisy rovnic jsou vedeny nestandardním stylem; možná až nevhodným. Shrnutí - student implementoval tři techniky interpolace, vytvořil grafické rozhraní pro subjektivní hodnocení, což hodnotím velmi kladně. Dále provedl objektivní vyhodnocení, které je dle mého názoru špatně provedené (např. výpočet MS). Dosažené výsledky jsou nevhodně až chaoticky prezentovány a subjektivní hodnocení je dle mého názoru nedostatečné. Celkově je text práce z hlediska odborného i formálního na velmi podprůměrné úrovni, nicméně i přes uváděné závažné výtky konstatuji, že zadání bylo splněno a doporučuji k obhajobě s hodnocením E 55 bodů. (vzorce obecně by měly být součástí textu/vět a ne jen výčet vzorců; vzorec 4.1 - prohozené indexy i a j, popis uvádějící, že y je zvětšený obraz, neumožňuje tedy poté odčítat pozice nezvětšeného obrazu; nechápu zařazení diagramů metod v praktické části, které by spíše patřili do teorie, nicméně duplikují teorii; vzorec 4.2 je zbytečný, vhodnější by bylo uvést jeden zobecněný vzorec pro zvektorizovaný obraz; někde je uváděno M jako řád, někde jinde zase jako rozměr matice; referenční obraz je také uváděn jako f_in a dále jako y; některé věty v matematickém popisu technik nedávají smysl; nevhodný popis proměnné Splineh4, obecně poté v textu často uváděné bez aplikace horního či dolního indexu; všechny ukázky subjektivního hodnocení by bylo vhodnější uvést jen v příloze, zde uvést jen vybrané případy; se závěrem práce, že nejbližší soused je nepoužitelná technika, nesouhlasím – lze využít např. pro přehledový snímek, či prvotní zobrazení během načítání)
eVSKP id 126723