KOLÍSEK, J. Rojové létání dronů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2021.
Cílem bakalářské práce bylo seznámit se s problematikou rojového létání, navrhnout softwarové řešení koordinace více bezpilotních letadel v prostoru a realizovat synchronizovaný let více dronů najednou na základě předem stanoveného letové plánu. Odevzdaná práce je rozsahově pod doporučenou hranicí. Celá práce od úvodu po závěr se nachází na 28 stranách. Na stručný úvod do problematiky rojového létání navazuje popis možností softwarového řízení bezpilotních letounů a technologií tvořících hardwarové připojení. Praktická část práce obsahuje popis realizace softwaru pro připojení více dronů k řídící stanici, nahrání letového plánu a ovládání naplánovaného letu. Student vytvořený software pro řízení více dronů nejdříve testoval v simulačním prostředí, kde ověřil jeho funkčnost, vytvořil zabezpečení proti možným kolizím jednotlivých dronů a následně provedl testování v reálných podmínkách. Teoretická i praktická část by si zasloužila větší rozsah a pečlivější popis celého řešení, obsahuje velké množství nedostatečně vysvětlených skutečností, neurčitých výrazů.. Formální stránce mělo být věnováno více pozornosti týkající se především vyjadřování, důslednější rešerši, návrhu řešení a realizaci praktické části. Čtenář může také často narazit na používání laických netechnických pojmů a používaných technologií. Student byl schopen získat potřebné informace a orientovat se v nich. Pracoval samostatně a pravidelně konzultoval postup práce. V průběhu realizace své bakalářské práce prokázal praktické dovednosti a i přes nedostatky v technické zprávě zvolil vhodné řešení pro danou aplikaci, díky kterému dosáhl požadovaného výsledku. Práce je tak adekvátní k bakalářskému stupni studia. Navrhuji hodnocení C (74 bodů).
Student, Josef Kolísek, se v rámci své bakalářské práce věnoval problematice rojového létání dronů a jeho využití v praxi. Práci rozdělil do čtyř kapitol. V úvodu se věnuje rojovému létání obecně. Další dvě kapitoly jsou zaměřeny na autonomní řízení bezpilotního letounu a realizaci rojového létání. Experimentálně byl proveden let čtyř bezpilotních letounů pomocí instrukcí a softwaru, který student v rámci práce připravil. Tímto považuji zadání za splněno. Bohužel kvalitu vlastní realizace práce výrazně snižuje prezentační úroveň technické zprávy a rozsah, který je pod doporučenou minimální hranicí 30 normostran. Formální úprava technické zprávy a její jazyková úroveň je nízká. Práce obsahuje řadu chyb, překlepů, autor neskloňuje odkazy na obrázky, které často nedostatečně popisuje (např. obr. 2.1). Naopak vkládá do textu snímky obrazovky se zdrojovými kódy programu, což považuji za nevhodné. Student často chaoticky střídá popis teoretických znalostí, metod a samotných experimentů. To vše snižuje čitelnost práce. V podkapitole 3.9.1, těsně před kapitolou Závěr, teprve zjišťujeme, jaké drony byly v experimentu použity. V kapitole 3.8 je popsán experiment, kdy student zjišťoval ideální letovou odchylku dosaženého letového bodu od požadovaného. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 3.1. Podrobněji se nedozvíme, zda se jedná o výsledky pro jeden autonomní dron či roj. Dále není jasné, jak byly hodnoty v tabulce získány. Student ve své práci tvrdí, že rozdíl mezi simulací letových jednotek dronů a provedením reálného experimentu spočívá v pomalejší odezvě mezi drony a pozemní řídící stanicí. Nedozvíme se však, jaké parametry měla letová trasa či jaké byly klimatické podmínky. Dále student uvádí, že otestování roje dronů a jejich reakce na povětrnostní podmínky a testování antikolizního systému lze považovat za úspěšné. To dokládá fotodokumentací na obr 3.14. Bohužel nejsou uvedeny a porovnány číselně vyjádřené parametry ze simulace a z reálného testování. Student mohl také lépe pracovat s literaturou a poukázat na publikované články, kde byly roje dronů již řešeny.
eVSKP id 136707