PEKLANSKÝ, M. Petržalka a budúcnosť panelových sídlisk [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2018.
Petržalka. Racionální, ekonomická, efektivní. Průmyslově stavěné město, průmyslově naplánované bydlení – životy prožívané jako pásová výroba. Všechny každodenní aktivity a touhy přepočítané do plošných ukazatelů, na nic se nezapomnělo. Urbanismus lidského štěstí? S odstupem téměř dvou generací je petržalský sen pouhým torzem. Tabulkový život socialistického člověka překryly herny, automobily, kopřivy. Prázdno venku, štěstí atomizovaného mikrosvěta obývákových sedaček s pasívní plasmou. Lze sisyfovsky oprašovat původní koncept, rozvíjet jej či na něj navazovat. Vynaložit nesmírné množství energie i prostředků s utopistickou nadějí, že kapitalistický člověk je nový, lepší člověka socialistického? Věřit, že nové aktuální urbanistické teorie přinesou zázračný recept na všechno? Můžeme však nechat život pulsovat mezi domy. Nadchnout se, rozběhnout se spolu s ním, přitakat mu a těšit se z jeho pomíjivosti i kouzla přítomného okamžiku. Stále stejně a pokaždé přece jinak. Takový je člověk. Význam žil není v jejich prostorově přesně definované transportní funkci, ale pohybu, myšlence, kterou díky nim můžeme vykonávat.
Student si ke zpracování zvolil velmi aktuální téma a postavil se k jeho zpracování ambiciózně. Velmi si cením jeho volby tématu i toho, že se k problematice panelového sídliště postavil bez předsudků. Skutečně pečlivě provedl analýzu území a zpracoval jeho historii, z čehož je patrné studentovo upřímné ponoření se do tématu. Dalo by se říci, že připravil velmi dobré podklady pro možné soutěžní zadání na téma zpracování veřejného prostoru Petržalky. Výkresovou část lze vyzdvihnout za velmi dobré grafické zprcování. Za hlavní nedostatek předložené diplomové práce považuji nevyužití potenciálu již existující „zelené trasy“ kolem vodního toku. Návrh dle mého názoru dokonce ohrožuje její další fungování – vytvořením několika paralelních cest oslabuje již existující přirozenou trasu. Postrádám hierarchizování a vzájemné propojení žil mezi sebou a hlavně se stávajícími přirozenými trasami sídliště. V návrhu i vstupních podkladech postrádám doklady komunikace s místními obyvateli a zohlednění jejich požadavků a přirozených potřeb, stejně tak jako umožnění nezbytné míry autonomních vstupů obyvatel sídliště do architektonického řešení či samotného trasování.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | D | Dvěma stěžejními vstupními determinanty návrhu byla nedokončená komunikační osa sídliště s občanskou vybaveností a přirozeně fungující pás zeleně kolem uměle vybudovaného jezera a potoka vedeného přes celé území sídliště. Přesto oba v konečném důsledku student v návrhu ignoruje a vytváří několik přísně tematicky definovaných paralelních tras. Nevyužívá již existujícího potenciálu dobře fungující přirozené stezky, kterou by bylo možné rozvinout. Přehlíží i potenciál trasy hromadné dopravy, která může fungovat jako přirozený impulz rozvoje. Nově navržené trasy vzájemně nekomunikují, logika jejich umístění je nepřesvědčivá (např. „kulturní“ žíla vede v mnoha případech zcela mimo již existující monumentální umělecká díla). Přirovnání k oběhové soustavě těla pokulhává právě vzhledem ke striktní oddělenosti jednotlivých tras. | |
| Architektonické řešení | D | Navržená podoba jednotlivých tras – žil – je bohužel čistě formální. „Kreativně rozvlněná“ kulturní trasa, zcela přímá obchodní trasa (pravděpodobně pod heslem „čas jsou peníze“) a stezka občanské vybavenosti (tak něco mezi tím) vyznívají doslava banálně. Schematické je i uvažování o architektonických vstupech (např. vše na kulturní stezce bude okrouhlé). Architektonické řešení předloženého „zoomu“ nevyužívá potenciál již existujících struktur (namísto nově vybudované elevace mezi panelovými domy mohla být využita stávající schodiště parteru, vznikají nové „monumenty“ aniž by trasa vedla přes ty již existující atd.), v návrhu jsou předloženy „instantní“ struktury, které jsou umístitelné do jakohokoli veřejného prostoru a nereagují nijak na specifikum místa. Umístění koncertní stage v těsné blízkosti panelových domů si vyžádá citlivou dramaturgii provozu. | |
| Provozní řešení | D | Přestože je součástí návrhu podrobná analýza přirozených tras obyvatel sídliště – návrh je nezohledňuje. Pohyb a pobyt obyvatel v nově navrženém veřejném prostoru je předem definován a segregován na základě potřeb, což vyvolává pochyby o udržitelnosti takového řešení. Záměrem autora návrhu je nahrazení či výrazné redukování stávajících legálních i pololegálních parkovacích ploch, jejich nahrazení ovšem v návrhu neřeší. | |
| Technicko konstrukční řešení | C | Kotvení střechy koncertní stage a materiálové řešení povrchů jednotlivých stezek je proveditelné. | |
| Formální úroveň | B | Výkresová část zaujme na první pohled vysokou grafickou úrovní a estetickými kvalitami, představuje podrobnou analýzu území včetně historie zvolené lokality. Struktura textové části už tak přesvědčivá není. Stručně a jasně formulovaný koncept doplňuje obsáhlý úvod s podrobným popisem historie místa. Doporučila bych třídit získané informace s ohledem na koncept a výsledný návrh – není třeba vždy uvést všechny dostupné informace. Relevantnost přetištění soutěžních návrhů na sídliště Petržalka bez jakéhokoli autorova komentáře či vazby k výslednému návrhu je otázná. Podobně také statistická část působí s ohledem na téma náhodně – nedotýká se problematiky řešené ve studentově návrhu. Nejsaná je pro mě role autorského sešitu – jednotlivé příběhy se vztahují pouze k historii místa, ne k vlastnímu tématu diplomové práce. Jako forma sdělení je literární text doplněný o autorské ilustrace nepochybně dobrou volbou. Smysl by ovšem dávaly příběhy reflektující užívání a proměny veřejného prostoru sídliště, příběhy související s tzv. jedinečnostmi a pod. | |
| Urbanistické řešení | D | Dvěma stěžejními vstupními determinanty návrhu byla nedokončená komunikační osa sídliště s občanskou vybaveností a přirozeně fungující pás zeleně kolem uměle vybudovaného jezera a potoka vedeného přes celé území sídliště. Přesto oba v konečném důsledku student v návrhu ignoruje a vytváří několik přísně tematicky definovaných paralelních tras. Nevyužívá již existujícího potenciálu dobře fungující přirozené stezky, kterou by bylo možné rozvinout. Přehlíží i potenciál trasy hromadné dopravy, která může fungovat jako přirozený impulz rozvoje. Nově navržené trasy vzájemně nekomunikují, logika jejich umístění je nepřesvědčivá (např. „kulturní“ žíla vede v mnoha případech zcela mimo již existující monumentální umělecká díla). Přirovnání k oběhové soustavě těla pokulhává právě vzhledem ke striktní oddělenosti jednotlivých tras. |
eVSKP id 100078