POSPÍŠIL, J. Pokročilé metody interpolace zvukových signálů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2014.
Student v rámci práce implementoval zadanou metodu pro interpolaci zvukového signálu. Další bod zadání, hromadné testování, byl splněn částečně. Student vytvořil testovací skripty, které ovšem nedodal včas aby je spustil na výpočetním serveru. Testoval tak na svém PC pouze několik parametrů. Ocenil bych důkladné testování všech parametrů a jejich vyhodnocení. U jednoho z testovaných parametrů (thrF) student doporučuje zvolit optimální hodnotu 1, sám však v algoritmu používá implicitně hodnotu 2. Jiné hodnoty parametrů uvádí bez experimentálního doložení. U dalších provedených experimentů je porovnání provedeno pouze slovně, chybí hodnocení objektivními metodami. Pro hodnocení metodou PEMO-Q je použit signál délky pouze 2s, což není dostatečná délka k relevatním závěrům. Hodnocení SNR bylo provedeno z aritmetického průměru více hodnot. Domnívám se, že tento postup by bylo vhodné zrevidovat, případně použít jinou statistickou metodu. Student v průběhu semestru nepřistupoval k práci příliš aktivně, což bylo důvodem nesplnění hromadných testů na výpočetním serveru. Práce má dobrý slohový styl, vytkl bych však nezřídka se vyskytující typografické chyby (indexy tučně atd.). V textu student uvádí metody, na které neodkazuje. Zřídka se objevují drobné překlepy.
Diplomová práce Bc. Jiřího Pospíšila je věnována pokročilým metodám interpolace audiosignálů. Práce od Úvodu po Závěr čítá 40 stran, které jsou v praktické části zhusta zaplněny obrázky. Text je vhodně členěn na kapitoly a jejich části. Po jazykové stránce je práce přijatelná, autor s češtinou problém nemá, ale z teoretických částí je bohužel cítit, že problematice ne úplně rozumí. V práci jsou typografické prohřešky a několik překlepů, které ale úroveň práce nedegradují významně. K faktické stránce uvedu nejprve několik důležitějších postřehů: Teoretický popis se věnuje metodě kopírující postupy z [1] a [2], což odpovídá zadání. Autor metodu implementoval, ale testoval na takových signálech (soudě podle vyobrazených spektrogramů), že se síla těchto metod nemohla uplatnit a předvést. Mám na mysli modelování okamžitého kmitočtu a okamžité amplitudy sinusoidálních složek signálu, které umožňují popsat kmitočtovou a amplitudovou modulaci každé složky. Testování probíhá na signálech, na které by postačilo použít jednodušších přístupů 80. a 90. let. Autor měl dle zadání metody podrobit testování a vyhodnocení většího rozsahu, což nebylo provedeno. Dále mám velké pochybnosti o vyhodnocení pomocí SNR. Autorovi vychází ve většině případů záporné (v decibelech), což by znamenalo, že výkon chyby by byl větší než je výkon originálního signálu – takové výsledky ovšem indikují buď chybu v implementaci nebo naprostou nevhodnost metody. V důsledku praktická část vyhodnocuje nějaké pochybné veličiny. Autor si toto ale asi neuvědomil. Možné vysvětlení je v definici SNR na str. 27, viz níže. Méně podstatné poznámky: V rovnici (1) vystupuje x jako šum, což je kolize s předchozím značením. Použitá značení a pojmy občas nejsou definována (hvězdička ve vztahu (8), pojem „rámec“). Strana 16 a 17: kolize značení, k versus K. Vztahům (21) a (22) nerozumím: počítají se směrodatnou odchylkou něčeho, co teprve má být odhadnuto. Část 3.5 pojednává o interpolaci rezidua. První dva odstavce jsou víceméně překladem z anglického zdroje, což není korektní. Onen zdroj pak ale dál popisuje, co je třeba udělat pro dobrou interpolaci rezidua, ale to už autor nepíše, místo toho volí jednodušší způsob, který mi ale připadne teoreticky zpochybnitelný. Na str. 27 je omylem znovu vztah s číslem (1). V tomto vztahu jsou pomíchány indexy rámců a indexy vzorků signálu. Pokud autor implementoval SNR tímto způsobem, je to číslo nemající žádnou interpretační hodnotu. Výsledky vyhodnocení pomocí PEMO-Q jsou taktéž dosti pochybné, podíváme-li se např. na obr. 8. Pro různé nahrávky zde máme velmi rozdílné hodnoty, které jsou ale navíc stabilní vzhledem k prahu vzdálenosti. Autor však k tomu nedává vysvětlení. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhuji hodnotit práci 50 body.
eVSKP id 73894