KISLINGER, J. Korelace termoanalytických dat s primárními charakteristikami humifikovaných substrátů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2010.
Doktorand přistupoval k řešení zadaného úkolu samostatně a iniciativně. Velmi dobře využil možnosti zahraniční stáže, kde se seznámil s ojedinělou metodikou studia fyzikálně-chemických vlastností půd, zvládl její samostatnou realizaci a na spektru vlastnoručně odebraných půdních vzorků provedl příslušná měření. Rozsáhlý soubor dat přispěl k pochopení nejen možností, ale i omezení této metodiky a založil bázi pro budoucí rozvinutí pokročilejšího statistického aparátu této metodiky. Práci doporučuji k obhajobě.
Predložená dizertačná práca predstavuje príspevok k riešeniu teoreticky veľmi zaujímavej a prakticky veľmi užitočnej téme korelácie termoanalytických dát s primárnymi charakteristikami humifikovaných substrátov. Pri riešení problému sa autor zameral hlavne na koreláciu medzi izokonverzným časom a štandardnými charakteristikami, ako je množstvo aromatického a karboxylového uhlíka prítomného v humínových látkach, ako aj medzi úbytkom hmotnosti vzorky stanovenej TG a jej mikrobiálnou stabilitou. Práca je napísaná v anglickom jazyku, veľmi kultivovanou angličtinou. Po formálnej stránke je práca napísaná dobre, zrozumiteľne a prehľadne, jedinými nedostatkami sú veľmi zriedkavé preklepy a použitie nie celkom vhodných termínov, napr.: - str. 29: system and his susceptibility - asi by bolo vhodnejšie použiť system and its susceptibility - str. 50: at least 3 different heating rates must be used - toto je nepresné. Musia byť použité 3 nezávislé body. Každý parameter predstavuje 1 väzbovú podmienku medzi bodmi, teda minimálny počet rýchlostí ohrevu je 5 (pre dvojparametrickú teplotnú funkciu). Experimentálna časť práce bola vykonaná v dostatočne (až neobvykle) širokom rozsahu, zvolené experimentálne postupy sú adekvátne stanoveným cieľom a interpretácia získaných výsledkov je presvedčivá. Práca oponenta je v prípade tejto dizertačnej práce značne zjednodušená, pretože výsledky buď už boli publikované v recenzovaných časopisoch, alebo sú zaslané do tlače. Záverom konštatujem, že téma dizertačnej práce je mimoriadne zaujímavá ako teoreticky, tak aj po praktickej stránke. Rozsah experimentálnych prác bol veľký a získané výsledky boli a budú publikované v časopiseckej literatúre. Preto odporúčam, aby na základe predloženej dizertačnej práce a po jej úspešnom obhájení bola Ing. J. Kislingerovi udelená vedecko-akademická hodnosť "philosophiae doctor" (PhD).
V posledním desetiletí výrazně vzrůstá studium půdních procesů, které bezprostředně souvisí s globálními změnami. Jde především o hodnocení půdy jako zásobárny organických uhlíkatých látek, sekvestraci uhlíku a uvolňování uhlíku ve formě CO2 do atmosféry. Příslušné výzkumy však naráží mj. na řadu metodických obtíží: na jedné straně jsou k dispozici velmi přesné laboratorní metody, jejichž výsledky se však jen obtížně aplikují na přirozené půdní prostředí, na druhé straně existuje řada terénních, ale méně přesných metod. Z tohoto hlediska je předkládaná dizertační práce svým obsahem velmi aktuální; je zaměřena na možné využití termické analýzy pro hodnocení stavu a biologických přeměn organického uhlíku v půdě a pro posuzování struktury izolovaných huminových kyselin a fulvokyselin. Dizertace je uvedena abstraktem v českém a anglickém jazyce. Zde bych chtěla upozornit na dvě nesprávně použitá spojení: a/ „…mikrobiální stabilita měřená jakožto půdní respirace….“. Půdní respirace posuzovaná podle produkce CO2 je kritériem aktivity mikroorganizmů, nikoliv jejich stability, b/ část úvodní věty abstraktů „….termoanalytická studie humifikovaných substrátů, tj. huminových látek a půdních vzorků….“ je neobratná – logicky by z ní plynulo, že půdní vzorky reprezentují humifikované substráty, což samozřejmě není pravda. Půda je převážně minerální substrát, organické látky tvoří jen několik procent její hmotnosti (dizertant to potvrzuje v literárním přehledu i analýzami půdních vzorků – viz tab. 5 ). Dizertace je členěna tradičně do sedmi kapitol: 1. Úvod, 2. Současný stav poznání dané problematiky, 3. Cíl práce, 4. Charakteristika analyzovaných materiálů a použité metody, 5. Výsledky a diskuze, 6. Závěry, 7. Použitá literatura. Text dizertace je dále doplněn vysvětlivkami použitých zkratek (kap. 8), seznamem publikací dizertanta a přehledem jeho dalších aktivit (kap. 9) a přílohami (kap. 10). Po formální stránce nelze dizertaci nic vytknout, je uspořádána přehledně, psána srozumitelně a graficky velmi dobře upravena. Kapitola „Úvod“ obsahuje stručné informace potvrzující návaznost řešené problematiky na celosvětově aktuální trendy výzkumu organické půdní hmoty. Současný stav výzkumu je podrobně analyzován v kapitole 2. Základní informace o půdě a o zdrojích, tvorbě a kvalitě půdní organické hmoty jsou doplněny aktuálními poznatky o biologických přeměnách organické hmoty v půdě a struktuře humusových látek. Zde je třeba ocenit, že autor využil původní (starší) publikace a zdařile je propojil s nejnovějšími poznatky (více než 50% citovaných prací pochází z let 2000 – 2009). Principy a metody termální analýzy a dosud popsané způsoby jejího využití pro studium organických látek v půdě jsou popsány přehledně v závěru této kapitoly. V kapitole 3 „Cíl práce“ jsou na základě kritického hodnocení současného stavu poznání srozumitelně formulovány obecné a dílčí cíle dizertace. Analyzované materiály, tj. 1. huminové kyseliny (HK) a fulvokyseliny (FK) izolované z lesních půd, půd opuštěných polí a povrchových dolů a 2. půdní vzorky odebrané z lesních půd a půd luk a pastvin na území Německa jsou charakterizovány v kapitole 4. Upozorňuji jen, že k chemickým analýzám HK a FK by se měly používat preparáty vyčištěné tak, aby obsahovaly maximálně 5 – 8 % popelovin (některé vzorky tomu neodpovídají – viz tab. 3). Pro porozumění výsledkům termických analýz by bylo vhodné, aby výsledky chemických analýz půdních vzorků byly uvedeny samostatně pro každý vzorek (nikoliv jako rozsahy hodnot pro skupiny vzorků – tab. 5). V kapitole 5 „Výsledky a diskuze“ je prezentována řada originálních výsledků, týkajících se souvislostí mezi termogravimetrickým úbytkem hmotnosti půdních vzorků a jejich mikrobiální aktivitou sledovanou v dlouhodobých inkubačních pokusech. Bylo prokázáno, že mezi těmito parametry existuje velmi těsná souvislost. Tím se otvírá cesta pro nové metodické postupy, které by mohly kombinovat klasické inkubace půdních vzorků s termickými a chemickými analýzami a tím zpřesnit charakteristiky změn, vyvolávaných v půdě aktivitou mikroorganizmů. Neméně významné jsou získané metodické poznatky, týkající se mj. obsahu vody v půdě s ohledem na přesnost termických analýz, nebo délku doby inkubačních pokusů. Dizertace propojuje discipliny fyzikální, chemické a biologické, což je v případě půd obzvlášť cenné. Každá z těchto disciplin má své zákonitosti, pravidla a způsoby interpretace. Z mého pohledu by bylo třeba věnovat více pozornosti interpretaci mikrobiologických výsledků. V textu práce, především pak v kapitole 5, se v tomto smyslu vyskytuje řada nesprávných komentářů – např. str. 73 „ High correlation of mass losses at termperature above 230 °C with biological activity….was expected since in this temperature interval the organic matter used by microorganisms during the soil respiration is decomposed.“ Uvedenou teplotu by naprostá většina mikroorganizmů nepřežila, natož aby byly aktivní. Celkově hodnotím předloženou dizertaci kladně. Její téma je aktuální, teoreticky i prakticky významné. Vytčené cíle práce byly splněny. Obsahově i formálně splňuje dizertace všechny požadavky, kladené na tento typ prací. Doporučuji proto příslušné komisi pro obhajoby dizertačních prací, aby práci Ing. Jiřího Kislingera přijala a po úspěšné obhajobě mu udělila titul Ph.D..
eVSKP id 28658