JANUŠKA, J. Implementace identifikačních algoritmů v signálovém procesoru DSP56F8xxx [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2008.

Posudek vedoucího

Blaha, Petr

Cílem diplomové práce bylo převést a simulačně ověřit algoritmy pro off-line identifikaci parametrů asynchronního motoru vytvořené v rámci bakalářské práce do signálového procesoru Freescale MC56F8346. Diplomant úspěšně převedl algoritmy pro určení statorového odporu pomocí testu se stejnosměrným napětím, rozptylové a vzájemné indukčnosti pomocí testu s nezatíženým rotorem a součtu rozptylových indukčností pomocí testu s uzamčeným rotorem. Dále implementoval test ekvivalentní testu s uzamčeným rotorem, který nevyžaduje blokování rotoru a to test na jedné fázi motoru. Výsledky testů porovnal se simulačními výsledky v prostředí Matlab Simulink. V rámci diplomové práce musel student zvládnout problematiku signálových procesorů s pevnou řádovou čárkou, s tím související normalizaci veličin, programování v jazyce C a pomocí intrinsických funkcí. Při ověřování algoritmů se student seznámil s "processor-in-the-loop " testováním algoritmů pomocí SFIO Toolboxu. Student pravidelně využíval konzultace. V některých částech jsem očekával samostatnější přístup k řešení problémů. Vypracovaná diplomová práce splňuje požadavky zadání. Mohla být dále rozvinuta o ověření šumové odolnosti implementovaných algoritmů. Její výsledky jsou přínosné, protože budou po otestování na reálném motoru použity k automatickému nastavení regulátorů ve schématu vektorového řízení asynchronních motorů. Při jejím vypracování student, dle mého názoru, prokázal inženýrské schopnosti.

Posudek oponenta

Václavek, Pavel

Předložená diplomová práce se zabývá problematikou off-line identifikace parametrů asynchronního motoru. Jádrem práce je implementace vybraných algoritmů popsaných v literatuře na procesoru z rodiny Freescale 56F800E. Práce má převážně aplikační charakter, což však nijak nesnižuje kvalitu řešeného tématu. Práci lze rozdělit do tří logických celků. První část (kapitoly 2 a 3) představují teoretický úvod, v němž diplomant popisuje model asynchronního motoru a metody identifikace jeho parametrů. Při popisu modelu asynchronního motoru se diplomant dopouští chyby, kdy je zřejmý nesoulad mezi rovnicemi 2.5 a 2.6, použitý model navíc odpovídá modelu v souřadnicovém systému, který je orientován na statorový tok, což je v praktických případech málo častá volba. Diplomant dále uvádí na str. 16 "Blokový model samotného motoru...plně kopíruje typ zařízení, který je na ÚAMT a především CAK využíván pro výzkumné účely", což je silně zavádějící. Jednak si diplomant bohužel nevšimnul, že vedoucím práce připravený model asynchronního motoru, který v práci používá, odpovídá velkému 10kW motoru, zatímco zařízení, které spatřil v laboratoři během konzultace u vedoucího práce, je malý 300W pohon. Kromě toho je tvrzení, že model plně kopíruje experimantální zařízení hodně nadnesený - neobsahuje model výkonové elektroniky, měření,..., jedná se o běžně užívaný zjednodušený model. Druhá část práce (kapitola 4) popisuje použité hardwarové a softwarové prostředky. Z velké části je tato kapitola překladem katalogového listu použitého procesoru, přičemž zbytečně popisuje vlastnosti procesoru nijak nesouvisející s realizovanou prací. Rovněž zcela zbytečně popisuje prostředí CodeWarrior. Třetí část (kapitoly 5-8) popisuje implementaci a simulační výsledky jednotlivývh identifikačních metod DC test, no load test, locked rotor test, one phase test. V případě identifikace odporu statoru RS diplomant uvádí "hlavní důvod, proč identifikovat velikost odporu statoru, je zisk představy o fyzikálních vlastnostech daného materiálu", což je poněkud podivné, protože fyzikální vlastnosti materiálu statoru (obvykle měděný vodič) jsou známé. Dále diplomant uvádí, že teplotní změny během DC testu zanedbává, protože se motor netočí a nevznikají tak ztráty v ložiscích. Mechanické ztráty však nejsou zdaleka hlavním důvod zahřívání pohonu a důvod pro možnost zanedbání teplotních změn během experimentu je třeba hledat jinde. Veškeré algoritmy byly implementovány na procesoru s pevnou řádovou čárkou a bylo tedy nutné provést jejich normalizaci. Normalizace je bohužel dokumentována jen velmi stručně, bez uvedení vlastních normalizovaných rovnic. V této části se zbytečně tři krát opakuje výklad výpočtu účiníku, místo jasného výkladu na jednom místě s následným odkazem. Takové uspořádání textu pak zbytečně zvětšuje jeho rozshah a zhoršuje čitelnost. I přes uvedené nedostatky je třeba kosntatovat, že diplomant připravil sadu prakticky užitečných algoritmů a splnil tak požadavky zadnání.

eVSKP id 12823