VIRGL, M. Měření teplot v reaktoru VVER 440 [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2021.
Ve své práci se student zaměřil na zpracování a interpretaci teplotních měření v aktivní zóně (AZ) a na hlavních cirkulačních smyčkách reaktoru VVER 440 v systému IN-CORE a následně v systému SCORPIO. Ve své práci se dále zmínil i o trasování signálu teplotních měření z AZ s vazbou i na jiné systémy (např. PAMS). Tento přístup byl podnětný, protože trasování signálu nebylo dosud popsáno v žádném dokumentu. Vyzdvihl bych aktivní přístup k problematice teplotních měření v AZ a na hlavních cirkulačních smyčkách reaktoru VVER 440: účast při kalibraci teplotních měření na studených a horkých smyčkách, účast na izotermickém měření a aktivní zájem o systémy, které zpracovávají signály teplotních měření. Při zpracování bakalářské práce student plně využil dostupné literatury (Provozní předpisy systému PCS+IN-CORE, technické zprávy Upgrade 6 systému SCORPIO atd.). Posudek zpracoval odborný vedoucí práce Ing. Jozef Mrázek (ČEZ, a.s.). Z formálního hlediska práce splňuje obvyklé náležitosti, místy obsahuje překlepy a pravopisné chyby, některé převzaté obrázky nejsou správně citovány.
Student Martin Virgl vypracoval bakalářskou práci na téma „Měření teplot v reaktoru VVER 440“. Práci vypracoval pod vedením Ing. Aleše Povalače, Ph.D. a konzultanta Ing. Josefa Mrázka z ČEZ, a.s. Práce má od úvodu po závěr 43 stran, je doplněna 45 obrázky a grafy, 13 tabulkami, seznamem symbolů a zkratek a seznamem literatury. Ten obsahuje 21 zdrojů. Citování, bohužel, nesplňuje normu ČSN ani jiný obvyklý citační standard a mnoho zdrojů je proto obtížně dohledatelných. Autor cituje také interní zprávy a publikace firmy ČEZ, a.s., které nejsou veřejné. Práce je členěna do 9 kapitol, přičemž autor čísluje i závěr (nečísluje však úvod). Autor ve své práci poměrně přehledně zpracoval problematiku měření teplot v části primárního okruhu jaderné elektrárny Dukovany. V úvodních dvou kapitolách práce stručně popisuje princip výroby elektřiny v jaderné elektrárně, konkrétně se zaměřuje na jadernou elektrárnu Dukovany. Popisuje i princip štěpné řetězové reakce a palivo reaktoru VVER-440. Z textu těchto kapitol je zřejmé, že reaktorová fyzika není hlavní obor autora. V textu jsou některé nepřesné formulace, popis je proveden místy až „hovorovým“ způsobem používaným v provozu jaderného zařízení, který do bakalářské práce nepatří. Například překlad ruského termínu „vodo-vodjanoj energetičeskij reaktor“ jako „vodovodní energetický reaktor“ je značně nekorektní a, bohužel, častá studentská chyba. Vodovodní mohou být instalatérské trubky, nikoliv reaktor – korektní překlad se používá pouze v opisné podobě: „vodou moderovaný a vodou chlazený energetický reaktor“. Některé chyby tohoto charakteru se objevují i v kapitole 3 (záchyt rychlých neutronů na kyselině borité, nešťastné spojení krize přestupu tepla obecně s varem chladiva, používání chybného termínu zirkoniová ocel apod.). Jedná se ale o drobné chyby, které nesnižují kvalitu následujících kapitol zaměřených na měření teploty. Část kapitoly 3 a 4, ale zejména kapitola 5, 6 a 7 přinášejí velmi zajímavé a přehledně zpracované informace o měření teploty, o zpracování signálu, obecně o měřicích trasách, nejistotách měření apod. Tuto část považuji za přínosnou a za budoucí zdroj dat pro autorovi následovníky. I zde se však student nevyhnul chybám – např. rovnice 4.1 je chybná (převod °C na °F), autor používá chvíli správné kulaté závorky pro označení jednotek, chvíli chybné hranaté, chvíli odděluje jednotky od hodnoty mezerou, podruhé zase ne (nebo naopak u °C mezeru chybně používá) atp. Kapitola 8 obsahuje praktickou část, kdy student vyzkoušel základní kalibrační metodiku termočlánků s použití různých lázní a etalonů. Z provedené práce je vidět, že student problematiku pochopil a základně zvládl. Provedená měření lze však označit pouze za demonstrační, student se ani nijak nesnaží popisovat jejich další využití pro rozvoj nových přesnějších metod měření nebo nějakých jiných nezávislých metodik kalibrace čidel pro ověření správnosti používaných metodik apod. Mimo výše zmíněných drobných chyb je hlavní slabinou, jinak hezké a přínosné bakalářské práce, kvalita použitého českého jazyka. Není mi jasné, proč student, který si dal tolik práce s vypracováním poměrně obsáhlého odborného textu, nevěnoval další den nebo dva na korekturu češtiny? Nezávislé přečtení studentem nebo osobou blízkou by jistě odhalilo chyby ve skloňování a časování, v používání malých a velkých písmen, v interpunkci apod. Překlepů není mnoho, jedná se tedy hlavně o chyby, které neodhalí spellcheck programu MS Word. Mám ještě jednu připomínku týkající se skladby textu. Autor jak v úvodu, tak v závěru práce pouze popisuje, co práce obsahuje za kapitoly. Práce tak vlastně postrádá klasický úvod, který by měl obecně a šířeji uvést danou problematiku i závěr, kde by měl autor zhodnotit dosažené výsledky a splnění cílů práce. Závěrem svého posudku konstatuji, že student Martin Virgl splnil zadání práce, vypracoval technicky zajímavou a přínosnou bakalářskou práci a s ohledem na výše uvedené nedostatky netechnického charakteru hodnotím práci hraničním stupněm B – 80 bodů.
eVSKP id 133599