HEJDUK, S. Robotizované svařování skříně lineárního hydromotoru z vysoko-pevnostní oceli [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2023.

Posudek vedoucího

Sigmund, Marian

Předložená práce s názvem: „Robotizované svařování skříně lineárního hydromotoru z vysokopevnostní oceli“ byla zpracována autorem v rámci projektu "Lineární hydraulické aktuátory pro náročné aplikace", OP PIK – Aplikace a spolupráce UVSSR a UST FSI VUT Brno. Práce je v celém svém rozsahu rozdělena mimo obecného úvodu a rozboru zadání do tří kapitol a závěru. V rozboru jsou rovněž uvedeny důvody použití VP oceli a redukce experimentální části na svařování pouze plněnou elektrodou (FCAW). V teoretické části práce autor velmi obecně popisuje jednostlivé vysokopevnostní oceli, jejich svařitelnost i použití. Dále správně popisuje zkoušky svarových spojů podle normy na kvalifikaci svarových spojů ČSN EN ISO 15614-1. Následuje kapitola o automatizovaném svařování, včetně popisu vybavení robotizovaného pracoviště na svařovně UST a možností a svařovacích režimů vybaveného zdroje. Autor pokračuje experimentální částí, včetně výpočtu svařovacích parametrů, svaření vzorků a vyhodnocení NDT a DT zkoušek. V této kapitole jsou autorem mylně zařazeny J a X faktory a CET do parametrů svařování, jedná se totiž o parametry svařitelnosti VP ocelí. V závěru je shrnuto vše podstatné z experimentu. Mám pouze výhrady k formulaci v závěru že: „Diplomová práce se zabývala studií proveditelnosti svařování VP ocelí“ jednalo se spíše o studii proveditelnosti svaření hydraulického válce (jednoho svaru aktuátoru) z VP oceli, což bylo i jedním z cílů diplomové práce. Další výhradu mám v celé práci uváděné technologii svařování MAG (MIG/MAG pulzní atd.) nebo´t vzhledem k relizovanému experimentu a použitému přídavnému materiálu plněné elektrodě se jednalo o technologii svařování FCAW. V celé práci je dost překlepů, obr. 3 příliš nesouvisí s daným typem svaru a řešeným tématem, obr. 53 osa x má být vzdálenost vtisku v mm, výkres v přílohách neobsahuje razítko UST, příloha č. 6 jsou fotky vzorků po tahové zkoušce.  Vzhledem ktomu, že jsem byl zároveň vedoucí práce a garant svařování tohoto projektu a experimentální část byla prakticky zredukována na 2/4 (1/4 nebyl použit ke svařování vzorků VP plný drát a 2/4 nebyly svařeny vzorky na robotu UST jen použity vzorky svařené externě) začal autor celou svou diplomovou práci řešit a docházet pravidelně na konzulace podle mého názoru pozdě. Autor začal prakticky řešit svou diplomovou práci dva měsíce před finálním odevzdáním. Což podle mého názoru, pokud by se experiment realizoval v plném rozsahu ve vztahu k projektu, už by neměl čas vše podrobněji vyhodnotit. To k autorově štěstí bohužel nenastalo, ale i tak po odborné stránce autor bojoval s odborností svařitelností a pochopení materiálových vlastností vysokopevných ocelí, řešených do odevzdání práce při konzultacích. S tím bohužel souvisí i mé celkové hodnocení. I přes zmíněné skutečnosti autor zpracováním této diplomové práce prokázal znalosti hodné budoucího inženýra v oblasti svařování a svou aktivitou vše dotáhl ke zdárnému dokončení. Tím pádem i splnil cíle a proto jeho práci doporučuji k obhajobě. 

Posudek oponenta

Slováček, Marek

Cíl práce je navrhnout a ověřit možnost svařování vysokopevné oceli S690QL pomocí mechanizovaného, resp. robotického svařování, což relativně diplomová práce splnila. Ovšem, konstatuje, že byly splněny základní kritéria, svar relativně bez vad, daná struktura a odpovídající tvrdost pro uvažovanou technologii. Ovšem cíl byl také demonstrace přínosu uvedené metody oproti např. ručnímu svařování nebo použití jiného přídavného materiálu, což v práci chybí. Ohledně strukturování práce, grafické a stylistické úpravy a pravopisu nemám připomínky. Ovšem, v oblasti teoretické části, resp. i zpracování výsledků z experimentálních částí mám mnoho připomínek, jde i o principiální věci. Diplomová práce se zabývá vysokopevnými ocelemi, ale v textu není vysvětlení pomocí měřitelných kritérií, co je vysokopevná ocel. Dále, v rozdělení vysokopevných ocelí chybí jejich typičtí představitelé, navíc patří všechny uvedené skupiny do vysokopevných ocelí (strana 13 a dále)? Tvrzení, že vysokopevné oceli se používají na výrobu kotlů a tlakových nádob, nerezových tanků, petrochemický průmysl je vyloženě mylné. V diplomové práci je vše hodnoceno pomocí tvrdosti, ale nikde nebylo diskutováno proč a jak je tvrdost vlastně interpretována. Očekával bych, že autor uvede ARA diagram, vysvětlení typických struktur, které vznikají během svařování v uvedené oceli, a jejich popis pro uvažovanou ocel, což opět chybí. Je zde i formální chyba, u označování ocelí typu C se nejedná o zvláštní svařitelností za studena, ale se zvláštní tvářitelností za studena. V oblasti výpočtu teploty předehřevu by mělo být uveden zdroj, z které normy byl uvedený výpočet převzat a dále doporučení výrobců na teplotu předehřevu s kombinaci s použitým příkonem. Dále v oblasti navržené technologie je obecně známo, že kořen a někdy i další vrstva je svařena měkčím houževnatějším materiálem z důvodu eliminace vad a teprve výplňové housenky jsou provedeny přídavným materiálem s vyšší pevností, což zde nebylo provedeno. Doporučoval bych i provést měření tvrdosti v kořenové vrstvě. Obecně, práce vykazuje velmi hodně nepřesností a nedostatků, chybí mnoho základních vysvětlení, proto hodnotím D.

eVSKP id 149440