HNÍZDILOVÁ, B. Využití vizuálních evokovaných potenciálů pro hodnocení zraku [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2019.
Studentka Bohdana Hnízdilová vypracovala bakalářskou práci na téma využití vizuálních evokovaných potenciálů pro hodnocení zraku. Teoretická část práce se věnuje základům neurofyziologie, evokovaným potenciálům se zaměřením na měření VEP signálů. Rešerši považuji za dostatečnou k dané problematice. V praktické části studentka s jednoduchým a levným zařízením Bitalino provedla měření EEG signálu na zdravých subjektech. Samotnému měření předcházela důsledná příprava včetně měření pilotních signálů. Úspěšně se podařilo synchronizovat časové osy u vizuálního podnětu a samotného EEG signálu pomocí luxmetru. Toto řešení je pro požadovanou aplikaci dostatečné. Ukázalo se problematické vyhodnotit hledaný signál i při delších záznamech. Proto po dohodě s vedoucím bylo upuštěno od měření zrakové ostrosti. Tato část práce je ale rozvedena v podobě konceptu, který by se při dostatečně kvalitních signálech využil. Práce je doplněna pomocnými funkcemi pro poloautomatické vyhodnocení naměřených signálů. Po formální stránce je práce na průměrné úrovni. Vytýkám sníženou kvalitu některých obrázků, volnější práci s literaturou a zbytečné zanořování do 4. úrovně číslování. Studentka pracovala aktivně během celého semestru a pravidelně konzultovala svůj postup. Během druhého semestru studentka bojovala s implementací metod, nicméně všechny problémy vyřešila. Práci doporučuji k obhajobě a hodnotím ji známkou velmi dobře (B – 84 bodů).
Studentka Bohdana Hnízdilová vypracovala bakalářskou práci na téma Využití vizuálních evokovaných potenciálů pro hodnocení zraku. V teoretické části se studentka zaměřila na popis a využití evokovaných potenciálů v rámci optometrie. Uvedla základní metody evokovaných potenciálů a jejich akviziční požadavky. Literární rešerši považuji nejen za dostačující, ale i velmi čtivě podanou. Jedinou menší výtku mám k číslování kapitol, které je místy zbytečně podrobné, např. kapitola 3.3.2.1. Zapojení elektrod je zbytečná, jelikož žádná kapitola 3.3.2.2. nenásleduje. V praktické části si studentka vybrala přístroj BITALINO, pomocí kterého naměřila EEG záznamy 10 dobrovolníků, kteří reagovali na stimulační sekvence (v tomto případě byl stimul šachovnice, kdy se s opakovací frekvencí 2 Hz měnily bílé čtverce za černé a naopak). Automatické generování stimulační sekvence a současný záznam dat vyřešila studentka použitím luxmetru, který byl připevněn v rohu monitoru a reagoval na změny bílých a černých čtverečků na šachovnici. Tento způsob synchronizace časové osy je dle mého názoru jednoduchý a účinný. Dále oceňuji snahu o automatizaci výběru úseků signálů EEG s evokovanými potenciály, které se v dalším kroku analýzy zkumulovaly, a vznikl tak reprezentativní záznam určen pro stanovení zrakové ostrosti. Studentka takto vytvořila kumulované záznamy pro všechny dobrovolníky pro pravé a levé oko. V závěru praktické části práce studentka uvádí, že samotné stanovení zrakové ostrosti z těchto záznamů není možné, jelikož se ze záznamů nedala jasně identifikovat vlna P100 kvůli nedostatečné kvalitě nasnímaných signálů z BITALINA, která je pro určení zrakové ostrosti nejdůležitější. S tímto závěrem sice souhlasím, nicméně zde postrádám srovnání s jinými přístroji, kterými UBMI disponuje (např. BiosignalPlux, Alien). Po formální stránce je práce v pořádku, žádné větší nedostatky jsem nenašla. Studentka dle mého názoru splnila zadání bakalářské práce a i přes uvedené výtky hodnotím práci kladně, B/85 bodů.
eVSKP id 118292