VALÍK, T. Měření letových vlastností discgolfového disku [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. CESA. 2022.
Student se v této práci rozhodl zabývat letovými vlastnosti discgolfového disku, kdy se po provedení pilotního měření a posouzení různých možností měření vícero veličin rozhodl zaměřit na stanovení otáček disku. V první části práce je popisuje discgolf jako sport a jeho jednotlivé aspekty. Tato část je vhodným popisem problematiky pro pochopení všech proměnných, které mají vliv na otáčky disku. Praktická část pak nejprve popisuje zvolenou metodiku a požité přístroje. Následně pak výsledky měření, zpracování dat a statistické metody. Vše je doplněno grafickými výstupy a slovními komentáři. Práci hodnotím jako velice zdařilou. Student v průběhu roku pracoval samostatně a k tématu přistupoval s iniciativou a vlastními nápady. Konzultací využíval k ujištění se ve správnosti postupu. Cíle práce považuji za splněné, práci doporučuji k obhajobě a hodnotím B 88 bodů.
Bakalářská práce studenta Tomáše Valíka se zabývá měřením a vyhodnocením letových vlastností discgolfového disku. Cílem práce bylo navrhnout způsob měření letových vlastností pomocí IMU a systému Qualisys (pozn. IMU - inerciální jednotky), samotné měření i vyhodnocení výsledků. Bakalářská práce je psaná celkem na 25 stranách včetně ilustračních obrázků a obsahuje celkem 23 zdrojů. Po formální stránce mám následující výhrady: „Viz“ není zkratka! Jednotky se píší podle české gramatiky s mezerou mezi hodnotou a jednotkou, není-li jednotka přídavným jménem. Zdroje [3], [13] a [15] odkazují na Wikipedii, která není považována za primární a už vůbec ne ověřený zdroj. Samotné zdroje mají být v technické práci řazeny abecedně. V seznamu symbolů a zkratek jsou uvedeny jednotky, které sem rozhodně nepatří, např. [cm], [mm], [g], [°/s] atd. Práce obsahuje řadu hovorových výrazů, jako např. „v publikacích můžeme narazit na …“ apod. V práci se často vyskytují jak forma trpného rodu (správná), tak tzv. „ich forma“, která se užívá až v závěru. Po obsahové stránce postrádám v sekci 1.2 informaci, co jsou to inerciální senzory, přestože bych to podle názvu sekce očekával. V sekci 1.1.1 je velmi zajímavý popis růstu „discgolfistů“ v procentech za každý další rok, vedoucí až ke konečné absolutní hodnotě. U samotného měření postrádám informaci, zda je vůbec měření s ohledem na vzorkovací frekvence jak IMU, tak kamerového systému relevantní. Senzor umožňuje dynamický rozsah až 2000°/s (při f_vz = 512 Hz), což umožňuje snímání maximální rotace 5,5 ot./s, resp. 3,9° na vzorek (v závěru se dozvídám o cca 15 ot./s). Dále je zajímavý paradox při řešení vyvážení disku (str. 19). Student použil druhý senzor pro vyvážení, přičemž přidal hmotnost 11 g. Vzápětí ale diskutuje o tom, že pro pokročilé hráče bývá znatelný rozdíl 5 g. Očekával bych např. vyvážení nižší gramáží dále od středu. V práci mi uniká souvislost mezi sekcí 2.5.2 a 2.6. Autor uvádí testování v tělocvičně (2.5.2) a u testových protokolů zmiňuje hody až do vzdálenosti 85 m. Snad bude vysvětleno u obhajoby. Na str. 27 student uvádí obr. „Blokové schéma algoritmu na výpočet otáček“. Jednak by se mělo jednat o vývojový diagram (řeší-li software, resp. algoritmus), dále je tento diagram nesprávný, obsahuje pouze dvě rozhodovací podmínky bez cyklu, což nedává smysl (algoritmus je přece v průběhu letu disku spouštěn opakovaně). Závěrečné kapitoly (4 a 5) diskutují výsledky, zde nerozumím konstruktu vynásobením dat z metody č. 5 konstantou 1,05. U výsledku statistiky stačí uvést, že p-hodnota
eVSKP id 142133