ŠARDICKÝ, J. Moderní metody snižování aerodynamického odporu vozidel [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2015.

Posudek vedoucího

Čavoj, Ondřej

Závěrečná práce alespoň částečně splňuje každý z jednotlivých bodů zadání a autor nezapomněl na citaci u žádného obrázku ani převzatého vztahu. Přes sebeúpornější snahu je bohužel tento výčet pozitiv kompletní. Práce patří spíše mezi kratší a značná část je věnována rozdělení jízdních odporů, které nepovažuji za zcela relevantní. Samotnému zadání je tudíž věnován příliš krátký úsek textu, do kterého není možné vše podstatné obsáhnout. Různé metody snižování odporu tak zcela schází, přestože k nim student dostal podklady k dispozici. Stejně tak nevyužil literaturu doporučenou zadáním, přičemž ji převážně nenahradil jinými alternativami. Uspořádání práce není právě logické, když například vliv odporu na spotřebu vozu, mimochodem spadající do prvního bodu zadání, je uveden až na konci práce. Schází také jakýkoliv přehled metod snižování odporu nebo alespoň rozdělení na výzkumné a reálně nasazované metody, text se rovnou věnuje konkrétním příkladům. Přitom takové rozdělení naznačuje už zadání práce. Smysl nedává ani odstavec o CFD softwaru OpenFOAM a jeho zařazení mezi klíčová slova. Patří sice mezi často využívané prostředky při analýze aerodynamiky vozů, ale zdaleka není jediným a nevidím důvod jej zmiňovat před ostatními. Nejhorším aspektem je ale grafická úprava, pravopis a stylizace textu. Ze sedmi tabulek jsou tři rozděleny koncem strany a jednotlivé kapitoly často nezačínají na nové straně. Také často neodpovídá shoda podmětu s přísudkem a objevují se tvrzení odpovídající spíše propagačním materiálům, ale snad nejvíce práci sráží věty, které nedávají smysl. Jako jeden z mnoha příkladů může sloužit následující: „Verze Turbo se nezaměřila pouze na jeden možný režim v provozu, ale pokrývá aerodynamicky komplexní rozsah jízdy mezi ekologií a jízdní dynamikou, ze kterých jsou normální sériové automobily vyloučeny.“ Dále práce obsahuje nepřesné termíny (hraniční vrstva místo vrstvy mezní), nekorektně zpracovaný seznam použité literatury a další, ovšem už drobnější chyby. I s přihlédnutím k materiálům, které student přímo obdržel a faktu, že na některé z uvedených nedostatků byl před odevzdáním upozorněn, nemohu práci hodnotit jako vyhovující.

Posudek oponenta

Hejtmánek, Petr

Bakalářská práce pana Šardického se zabývá přístupy ke snižování vzdušného odporu automobilů a nevím věru, co autorovi vytknout dříve. Už úvod práce věnovaný rozdělení jízdních odporů je hodně povrchní, často nepřesný, bez jakéhokoliv popisného obrázku, navíc vytvořený pouze z jednoho informačního zdroje. Samotný aerodynamický odpor, který tvoří základní téma práce, by si v tomto úvodu taktéž zasloužil větší pozornost. Následují metody určování aerodynamických parametrů, kde je až nedostatečně popsán aerodynamický tunel bez sebemenšího vysvětlení principu měření odporu vozidla. Část srovnávající měření v tunelu a CFD simulace (kapitola 2.4) uvádí pouze několik málo informací a údajů bez jakéhokoliv bližšího popisu nebo diskuze zmíněných výsledků, tím působí na čtenáře dosti nejasně až zmatečně. Hlavní část práce, která by měla být věnována metodám pro snižování odporu, se z nejasných důvodů značně věnuje úpravám vozu Porsche 911, které vedou ke změně vztlaků na přední a zadní nápravě. Tyto kapitoly (ale v podstatě celá práce) jsou psány velice netradičním slohem, který připomíná styl reklamních materiálů prodejců automobilů, nikoliv však odbornou práci. Zde se objevují velmi neobvyklá (často zcela nelogická) slovní spojení, jejichž význam není zcela jasný, např. „komplexní rozsah jízdy“, „přítlak proudící na vozidlo“, „ekologická stopa“, „neomezená funkční spolehlivost“. V trendu stavby nezvyklých slovních spojení a vět pokračuje student v popisu jednotlivých metod a postupů v oblasti snižování aerodynamického odpor, proto si musí čtenář občas domýšlet, co chce autor danou informací sdělit. Některé obrázky a tabulky jsou převzaty z anglicky psané literatury bez překladu, tudíž lze práci považovat téměř za dvoujazyčnou. Až na samotném konci práce je argumentován významný podíl aerodynamického odporu na provoz vozidel, což se běžně uvádí na začátku práce. I přes značné množství uvedených i neuvedených nedostatků lze se značnou mírou benevolence konstatovat, že student alespoň částečně splnil cíle stanovené v zadání práce. Rozsah řešení je relativně malý, schopnost interpretovat dosažené výsledky je taktéž slabá. Uspořádání práce je často chaotické, neobvyklá stylistická úprava již byla zmíněna a pravopis taktéž nelze považovat za autorovu přednost. Celkově hodnotím práci jako podprůměrnou, ale nechť si autor svou práci sám obhájí u státní závěrečné zkoušky.

eVSKP id 83259