RYBANSKÝ, M. Určení velikosti stavového prostoru [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2016.

Posudek vedoucího

Roupec, Jan

Tématem hodnocené bakalářské práce je aktuální a na bakalářskou práci teoreticky dosti obtížná problematika, kterou si ale student sám zvolil na základě vlastního odborného zájmu. Práce má mít rešeršní charakter. Student při vypracování práce musel nastudovat mnoho teoretických poznatků, často z oblastí, které nejsou součástí jeho oboru bakalářského studia, prostudovat velké množství literatury a v neposlední řadě se v dané problematice zorientovat. Ačkoliv zadání považuji za v podstatě splněné, musím konstatovat, že je škoda, že text práce do jisté míry degraduje výsledek úsilí autora. Student pracoval prakticky úplně samostatně což, obávám se, nebylo vždy zcela ku prospěchu. Práci doporučuji k obhajobě.

Posudek oponenta

Krček, Petr

Cíle bakalářské práce byly tyto: rešerše existujících metod k určení velikosti stavového prostoru, otestování vybraných metod na příkladu a dále pak vyhodnocení testů. Je možno konstatovat, že autor tyto cíle splnil pouze částečně. Popis metod nemá dobrou strukturu, je nekonzistentní, některé metody jsou popsány příliš stručně a není příliš jasné, jak fungují. Výklad obsahuje chyby a překlepy. Z textu práce není patrné, že autor provedl nějaké vlastní otestování vybraných metod a vyhodnocení testů. V práci se sice vyskytují různé grafy a tabulky, ale ty jsou všechny převzaty z citované literatury. Závěr práce obsahuje jakýsi pokus o zhodnocení, který je ale velmi vágní. Kapitola 2 se týká vyjádření stavového prostoru pomocí grafu. Kromě základní problematiky, zpracované na dvou a půl stranách, narazíme také na několik nejasností (např. souvislost mezi hrou piškvorky a obr. 2, nebo vztah E V × V na str. 8). Metody pro prohledávání grafu, metody pro klasifikaci stavového prostoru, určení a porovnání parametrů stavového prostoru jsou nelogicky zařazeny do dvou následujících kapitol 3 a 4. Již v první podkapitole 3.1 (včetně 3.1.1) nalezneme hned několik chyb (např. chyby v algoritmu na str. 10, nebo chyba v nedostatečně vysvětleném obr. 5). V podkapitole 3.3 autor chybně kombinuje tři klasifikační třídy pro klasifikaci stavových prostorů podle velikosti, které přebírá z literatury [1, 9]. Jako možné metody klasifikace uvádí neuronové sítě a genetické programování. Popis těchto metod (podkap. 4.3) je však divně promíchán a není z něj zřejmé, jak se pomocí nich může klasifikace provést. S chybami je popsán (podkap. 4.5) také průnik vzorků stavového prostoru (např. „Velikost určitého SP by se tedy měla blížit hodnotě L=N“). Kapitola 5 se velmi stručně zabývá generátory stavových prostorů. Autor uvádí, že pro generování stavových prostorů týkajících se této práce bylo použito generátoru DIVINE. Žádný vlastní výsledek otestování tohoto generátoru zde ale není představen. Podkapitola 5.1 vychází z manuálových stránek projektu DIVINE. Většina parametrů a voleb uvedených příkazů není vysvětlena.

eVSKP id 89342