NEŠPOR, T. Biosurfaktanty a jejich využití pro inkorporaci hydrofobních domén do moderních nosičových systémů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2021.

Posudek vedoucího

Sedláček, Petr

Bc. Tomáš Nešpor se ve své diplomové práci zaměřil na využití biosurfaktantů jako strukturní komponenty při přípravě biopolymerních hydrogelů. Motivací práce bylo umožnění inkorporace nepolárních aktivních látek do hydrogelových materiálů, a to prostřednictvím biosurfaktantů coby netoxických a biodegradabilních přírodních látek. Tento koncept by mohl mít velký potenciál v rámci vývoje moderních nosičových systémů. Při řešení tématu student využil zkušeností se strukturou a vlastnostmi biosurfaktantů, které získal při řešení své bakalářské práce, a dále znalosti nabyté pečlivým studiem dostupných literárních zdrojů. Při realizaci experimentální náplně si student na vlastní kůži vyzkoušel všechny specifické kroky vědeckého bádání – od ambiciózního experimentálního plánu, přes dočasnou depresi z prvních neúspěšných gelačních pokusů, nadšení z dosažení funkčních gelů, až po složitý úkol shrnutí a formulace poznatků ze všech realizovaných experimentů. Díky tomu, že se student po celou dobu snažil k návrhu a směřování experimentální náplně své práce přistupovat systematicky, shromáždil v předložené diplomové práci velké množství experimentálních dat, které přináší nové poznatky o interaktivitě a agregačním chování aniontových biosurfaktantů a kationaktivních polyelektrolytů jak na úrovni molekulových komplexů, tak i z hlediska přípravy makroskopických gelových sítí. Všechny získané experimentální výstupy se student v předložené práci snaží podrobně diskutovat včetně vyvození obecných závěrů o použitelnosti navrženého experimentálního konceptu. Již v rámci své bakalářské práce Tomáš Nešpor prokázal, že je schopen samostatné vědecko-výzkumné činnosti a při řešení tématu své práce diplomové to jen potvrdil. Věřím, že svoje výzkumné vlohy dále zúročí v rámci doktorského studia. Předloženou diplomovou práci Bc. Tomáše Nešpora považuji za vynikající autorské dílo a rád ji doporučuji k obhajobě s hodnocením „Výborně (A)“.

Posudek oponenta

Pekař, Miloslav

Diplomová práce zpracovává tématiku hydrogelů obsahujících bio-tenzidy, které by bylo možno využít jako nosičové systémy zejména v medicínských aplikacích. Tématika zajímavá, zejména z pohledu použitých amfifilů, do nichž se v průmyslu povrchově aktivních látek vkládá jistá naděje s ohledem na problematiku biokompatibility, biodegradability ap. Jejich využití v oblasti hydrogelové je docela unikátní, práce přináší prvotní poznatky a ukazuje, kam by se mělo další bádání zacílit. Práce má obvyklou strukturu s plnohodnotnými úvodními částmi podávajícími přehled teoretických a obecných východisek i literárních poznatků k dané problematice. Diplomant je schopen orientovat se v učebnicové literatuře i ve vědeckých publikacích, zamýšlet se nad přečtenými texty a vyvozovat z nich závěry pro vlastní (výzkumnou) cestu. Další část popisuje výsledky experimentů, u nichž byly použity dva vybrané bio-tenzidy a dva gelující biopolymery. Diplomant se nejprve věnuje základní charakterizaci na (makro)molekulární úrovni, zejména z hlediska interakcí. které by měly vést ke tvorbě hydrogelových systémů. Poté zkoumá možnosti přípravy takovýchto systémů a věnuje se jejich charakterizaci (zejména z hlediska reologických a solubilizačních vlastností). V posledním dílu experimentální činnosti pak srovnává prozkoumané systémy; přítomnost tohoto srovnání je potřeba zvlášť vyzvednout. Práce je psána přehledně a srozumitelně, místy se objevují překlepy či jazykové nesprávnosti, není jich mnoho. Např. Ensteinovi rovnice (str. 23) nebo místy velká počáteční písmena u názvů sloučenin, polymerů. Odkazy bývají umísťovány na konci odstavců a ještě za tečku, namísto na konci prvé věty, kde je daný odkaz využit. Automatické křížové odkazy (např. na obrázky) narušují zaběhlosti češtiny (Obrázek...). Osobně dávám v češtině přednost názvu tenzidy, byť je také přejatý, nezní tak otrocky jako surfaktanty a je používán i v českých monografiích. Po odborné stránce nemám připomínek, použité metody jsou adekvátní a byly zřejmě v pořádku použity. Jak sám autor píše, jde o úvodní studii, některé zajímavé pozorované jevy nejde hned vysvětlit chemicky, neboť použité fyzikální techniky nejsou chemicky selektivní. Výsledky ukazují jednu z možností budoucího využití bio-tenzidů. Snad jen bych zmínil, že v části 5.5.3 chtělo zdůraznit, že jde amplitudový test, tedy hlavně zjištění lineární viskoelastické oblasti a uvedené charakteristiky (moduly ap.) slouží k hrubé orientaci. Souhrnně mohu konstatovat, že práce naplnila zadání, odpovídá standardním požadavkům a doporučuji ji k obhajobě.

eVSKP id 131145