ZVOLÁNEK, V. Překladová teorie Douglase Hofstadtera [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2023.
Vojtěch Zvolánek se podjal nelehkého úkolu pokusit se extrahovat něco jako překladovou teorii Douglase Hofstadtera z knihy Le ton beau de Marot. Netypicky bych začal od výhrad vůči formálním náležitostem. Bohužel autor nemá jasno v otázce, jakým způsobem se abstrakt vztahuje k samotnému textu (v tomto případě k bakalářské práci). To lze vidět v tápavém užívání různých slovesných časů (budoucího i minulého, přičemž standardní je čas přítomný). Paradoxní mi přišlo, že možná větší jazykové nedostatky se objevují v české verzi abstraktu, především abstraktu rozšířeného, včetně chyb ve shodě podmětu s přísudkem a (stylisticky i fakticky) zcela irelevantního hodnocení závěrem. S výjimkou tištěných zdrojů, s nimiž autor pracoval, je sekce bibliografie použitých materiálů zcela nefunkční, bez opory v jakémkoli existujícím standardu, zcela ignorující možného čtenáře. Autor se zdá mít zcela převrácené povědomí o pravidlech řídících distribuci dvou podob neurčitého členu v angličtině, na s. 27 dokonce zavádí tuto chybu přímo do citátu („an Chinese friend“ – s. 27). Citáty nejsou často uvedeny dvojtečkou ani tam, kde by to bylo vhodné (tedy tam, kde syntakticky nenavazují na větu uvozovací) a obecně neprokázal autor přílišný cit pro umírněnost ve výběru citátů – často jich používá excesivně a ve zbytečně rozsáhlé podobě (zvlášť markantní je hromadění citátů na s. 12). Autor zaměňuje pomlčku a spojovník, na několika místech dokonce používá namísto pomlčky dva spojovníky vedle sebe, problémy činí také anglická „hyphenated words“: např. „in depth-thoughts“ nm. „in-depth thoughts“ (s. 11) nebo „any-more“ (s. 14). Někdy dojde i k záměně slov, např. na s. 29 hovoří autor o „number of lines“, přičemž je zjevné, že chce hovořit o „number of syllables“. Z dalších gramatických chyb najdeme chybné předložkové vazby nebo slovesné tvary („why he choose“, s. 21). Po obsahové stránce je práce rozvržena vcelku dobře, autor uvádí profesní Hofstadterovy zkušenosti, které jsou přímo propojeny s jeho zájmem o překlad v úzkém smyslu toho slova. Výběrově se také věnuje dobovému přijetí Hofstadterovy knihy. Srovnání s teorií Josepha Malona považuji za adekvátní, ovšem důvody, jimiž autor výběr vysvětluje, už nikoli. Dle mého bylo třeba hledat styčné body obou „teorií“, jimiž mohly být překladatelské postupy (byť jsou U Malona systematizované a pojmově definované) a ne srovnání postavit na zdánlivé protikladnosti obou přístupů, nebo na jejich „společném“ negativním přijetí. Právě srovnání výhod či nevýhod pojmově rigidní teorie Malona a intuitivní teorie Hofstadtera mohlo být velmi zajímavé a autor je mohl využít ve svých vlastních pokusech o překlad básně Clementa Marota. Tyto autorovy pokusy o překlad zůstaly nedotaženy do konce a jednotlivé verze byly prohlášeny za konečné dříve, než bylo nutno. A to přesto, že možné nápravy byly často velmi jednoduché. Např. v případě druhé verze bylo možné bezbolestně opravit pokulhávající „Má milá / přeji já / hezký den“ za vhodnější „Mé milé / přeji já / hezký den“, nebo „Má milá / přeji ti / hezký den“. Na rozdíl od autora se domnívám, že slovo „ovoce“ lze chápat jako tříslabičné, a proto není v sylabické struktuře básně problematické. Z textu není úplně jasné, co autor míní pojmy jako „content“ a „message“, když mluví o básnickém textu. Tyto pojmy si zasloužily nějaké krátké nadefinování a projasnění. To by nepomohlo nejen textu, ale především autorovi, který nad využitím a významem těchto a jiných pojmů (např. „properties“) celkem tápe a nepoužívá je konzistentně. Nejpřesvědčivěji vyznívá práce tam, kde se autor domnívá, že si vystačí s reprodukcí či popisem Hofstadterových analýz jednotlivých překladů, které se mu v průběhu psaní knihy sešly. Tady se pradoxně objevuje neviditelněji i největší slabina práce, totiž nepříliš rozvinutá schopnost analýzy (namísto popisu) a abstrakce. Z uvedených důvodů doporučuji práci k obhajobě a navrhuji ji hodnotit známkou E.
Dle detailního popisu zadání práce v systému měl autor za úkol: 1. představit D. Hofstadtera a jeho teoretická východiska a obory, kterým se věnuje, spolu s konstatováním, jak se tyto obory vztahují k překladové teorii. 2. popsat komplexní strukturu jeho knihy spolu s pojmenováním možných překážek u překladu 3. podrobně popsat postupy, na něž Hofstadter poukazuje a s nimiž eventuálně polemizuje 4. srovnat Hofstadterův přístup s nějakou překladovou teorií dle svého výběru. S tím souvisí i přehled o základní zpětně recenzní dobové vazbě, stejně jako o další kritické recepci této „teorie“ Potud tedy zadání. Dá se říct, že z výše uvedených bodů autor částečně a velmi povrchně splnil pouze bod 4, kdy poskytl hned v úvodu práce letmý obsah pár recenzí Hofstadterova díla včetně jeho reakcí na dané kritiky. Tímto měl autor pravděpodobně zato, že poskytl dostatečný úvod k jeho dílu, ovšem bez toho, že by uvedl cokoli z obsahu a podstaty Hofstadterovy teorie. Rovněž se v úvodu pokusil Hofstadtera představit, což opět učinil velice povrchně v rozsahu jedné stránky, bez zmínky jakékoli vazby na obsah bodu 1 zadání. O naplnění bodů 2 a 3 se autor nepokusil vůbec. Zato (aniž by to bylo v zadání požadováno) vytvořil několik různých překladů rozebírané básně sám a za pomoci ChatGPT, kde sepsal něco jako komentovaný překlad. Největším problémem práce je chaotická a nahodilá struktura neodpovídající zadání práce a zejména to, že většinu práce tvoří volně parafrázovaný obsah vybraných pasáží Hofstadterovy knihy bez uvedení odkazů na původní zdroj, tedy kromě přímých citací. Na mnohých místech práce není tedy vůbec zřejmé, co je autorova vlastní analýza a co jsou myšlenky Hofstadtera. Navíc chybí jakákoli teoretická část, která by opravňovala čtenáře k domněnce, že si autor práce teorii nastudoval a prezentuje praktickou aplikaci svých znalostí nabytých studiem teorie. Čtenář je udržován v napětí až do poslední kapitoly, o čemže ta Hofstadterova teorie překladu vlastně je. Něco málo se dozví skutečně až v posledních kapitolách, ale opět neví, zda čte autorův vlastní výklad teorie nebo tak autor převypravuje obsah knihy bez konkrétního odkazu na originál. Jazykově práce obsahuje hrubé gramatické chyby jako „much more syllables“, „less syllables“, „a improved version, a intuitive sense“ či věty nedávající smysl. Z výše uvedených důvodů práci nedoporučuji k obhajobě a hodnotím 45 body, tedy známkou F.
eVSKP id 151507