JONÁŠ, P. Demonstrační programy pro zpracování hudebních záznamů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2023.
Tématem zadané bakalářské práce byly demonstrační programy pro zpracování hudebních záznamů. Student byl seznámen se záměrem využít tyto programy ve výuce, kde by měly usnadnit pochopení principů zadaných úprav zvukových signálů. Bohužel, výsledné programy, vytvořené pro použití v softwaru MATLAB, sice dělají to, co podle zadání mají, avšak principy zůstávají uživateli skryté a jako výukové pomůcky se tyto programy příliš nehodí. Například u programu pro demonstraci ekvalizéru bych očekával zobrazení aktuálně nastavené modulové kmitočtové charakteristiky celého ekvalizéru a možnost nastavení nejen zesílení, ale i šířky jednotlivých kmitočtových pásem. Pouhé zobrazení amplitudového spektra původního a ekvalizovaného zvukového signálu není pro vysvětlení principu ekvalizéru dostatečně názorné. Tlačítko „Pause“ ve třech programech, které umožňují i přehrání zvukových záznamů, funguje úplně stejně, jako tlačítko „Stop“, takže je zcela zbytečné. Program pro demonstraci transpozice zvukového záznamu je zřejmě založen na pouhé změně vzorkovacího kmitočtu, neboť se po transponování mění i rytmus a doba trvání záznamu. Text bakalářské práce má obsahově vyváženou teoretickou a praktickou část, avšak v praktické části chybí mnohdy logická návaznost na principy popsané v teoretické části. Jako nepříliš vhodný považuji způsob vkládání ukázek zdrojového kódu do textu formou obrázků, což má za následek různou velikost písma. Zejména však v textu práce postrádám popis přiložených souborů se zdrojovými kódy spolu s návodem, jak se vytvořené programy v MATLABu spouští. Nelze se totiž spoléhat, že všichni čtenáři této práce budou umět pracovat se softwarem MATLAB a jen z názvů souborů pochopí, ke kterému ze zadaných programů patří. Z hlediska odborné úrovně práci celkově hodnotím jako dostatečnou. Věřím, že pokud by student věnoval jejímu řešení více času a průběžně se mnou konzultoval vytvořené programy, bylo by v jeho schopnostech dosáhnout výrazně lepšího výsledku. Nyní však mohu jen konstatovat, že zadání bakalářské práce student sice splnil, avšak pouze v minimální kvalitě. Navrhuji proto hodnotit tuto práci známkou E.
Studentovým úkolem bylo vytvořit soubor programů pro Matlab, které by demonstrovaly několik poznatků a postupů z oblasti zpracování audio signálů. Teoretická část práce popisuje základy zpracování signálů v oblastech, které jsou pak využívány, tedy ekvalizace, efekty apod. Text je na velmi špatné úrovni, a to jak formálně, tak obsahově. Jde o technickou práci, takže vágní výrazy typu „krátký a rychlý vstupní signál“ místo „Diracův impuls“ jsou nevhodné. Postup výkladu je neuspořádaný, chybí zavedení některých pojmů, které jsou brány jako samozřejmé (např. stabilita, póly, nulové body). Student vyplňuje místo obřími obrázky; obr. 4.2 je v neuvěřitelně nízkém rozlišení. Celkový dojem je, že student o problematice ví velice málo a souvislosti mu unikají. Praktická část popisuje, jak byly implementovány jednotlivé aplikace, a to hlavně s využitím kódu. Praktická část neobsahuje odkazy do části teoretické, což mě nechává na pochybách, zda student a podle čeho kódy programoval. Aplikace Ekvalizér: Zdá se, že je funkční, ale je možné ovládat pouze gain ve 3 pásmech. Pro výukové účely je to možná příliš málo. Pásmová propust nemá oporu v teorii (program počítá koeficienty c, d, které se v teoretické části nevyskytují). Aplikace Efekty: Echo je funkční (je triviální); Flanger pravděpodobně také (i když zpoždění je zaokrouhlováno na celočíselné); AM modulace umožňuje nastavení pouze jednoho parametru, ačkoliv teorie i kód v obr. 9.4 říkají, že existují parametry dva; Distortion funguje (je triviální). Aplikace Transpozice: Teoretická kapitola 3 neobsahuje vůbec žádné informace k tomu, jak by transpozice mohla být technicky provedena. Praktická část k tomu také nepodává detailní informace. Podle kódu se mi jeví zvolená metoda jako velice zvláštní (viz otázka oponenta). Navíc transpozice funguje pouze pro některé signály, a také mění délku signálu. Aplikace Podobnost: Podobnost je určena v procentech, a na omezené množině, která je k dispozici, metoda vrací smysluplné výsledky. Autor však vůbec nevysvětluje, proč by měla metoda založená na hledání maxima vzájemné korelační funkce vůbec fungovat. Nevysvětluje také, proč funguje normalizace energiemi dvou porovnávaných signálů. Na druhou stranu je třeba uznat, že student byl schopen vytvořit v Matlabu uživatelská rozhraní a naprogramovat požadované funkcionality, s výhradami uvedenými výše. Konkrétnější připomínky: * Kapitola 2 patří do kapitoly 1 jako její součást. * Výpisy počítačového kódu jsou vloženy jako bitmapy. * V textu chybí alespoň stručný popis přiloženého adresáře, chybí použitá verze Matlabu * Spektra v aplikacích mohla mít stejné vertikální rozsahy. Automatické škálování osy nepřispívá k pochopení představované problematiky. * Chybí možnost uložení výsledných signálů.
eVSKP id 152037