PSICA, L. Analýza poškození vozidel po malé dopravní nehodě [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Ústav soudního inženýrství. 2014.

Posudek vedoucího

Vémola, Aleš

Předložená práce, i přes dílčí nedostatky, splňuje zadání a obecné požadavky na diplomovou práci magisterského studia. Student prokázal aplikační schopnosti, že je schopen samostatně řešit a písemně prezentovat zadaný inženýrský problém.

Posudek oponenta

Rábek, Vlastimil

Již samotný název práce „Analýza poškození vozidel po malé dopravní nehodě“ je velmi širokým pojmem a bez pochyb se lze vydat při zpracování daného tématu různými směry. V tomto oboru se diplomant rozhodl zaměřit se na diferenci mezi odhadovanými náklady na opravu na bázi prohlídky vozidla v tzv. neodstrojeném stavu a skutečnými náklady na opravu. Není věcí oponenta, aby posuzoval takto vytčený směr vedení práce, to je třeba plně respektovat a okruhy zkoumání jsou diplomantovi jasně dány zadáním diplomové práce, které obsahuje 4 body: 1. Rešerše nejčastějších malých dopravních nehod. 2. Dokumentace skutečných poškození vozidel po malých dopravních nehodách. 3. Dokumentace poškození vozidel po částečné demontáži poškozených částí vozidla. 4. Zpracování základů databáze dokumentace skutečných poškození vozidel po malých dopravních nehodách pro posuzování manipulovaných škodních událostí. V kap. 2.1 chybí konkrétní citace předpisů EHK, norem DIN aj. z literatury (1) k zásadám kompatibility kontaktních zón vozidel (výšky nárazníků, konstrukce deformačních zón různých typů dopravních prostředků různých výrobců, sdílené tuhosti, technická definice deformačních oblastí A, B, C a D osobních vozidel ….). Sám autor diplomové práce na počátku kap. 1 uvádí, že tato oblast se přímo dotýká řešené problematiky. Kap.2.7, tedy úvod k tématu pojistných podvodů je „odbyt“ tak trošku (neurazte se) bulvárním a povšechným způsobem v rámci čerpání informací z www stránek pojišťoven, které mají mimo jiné za cíl působit na povědomí společnosti se záměrem odradit podvodníky od pojistných manipulací s podtextem „U nás to nezkoušejte, jsme na vás dobře připraveni, běžte raději o dům dále ….“. Jen na Slovensku byly například zpracovány dvě doktorské práce výhradně zaměřené na k tématu pojistného podvodu páchaného na motorových vozidlech (JUDr. Vlastimil Pršal, Ph.D. Praha - Bratislava + Ing. Michal Ivánek, Ph.D., Kysucké Nové Mestom, ŽU Žilina). Tedy bylo namístě spíše pojednat názvosloví, principy, metodické zásady…. Diplomant se mohl mnohem více snažit při snaze o nalezení alespoň těchto slovenských informačních zdrojů. Po rešerši použité literatury, kde jsou zejména přebírány obsáhlejší citace z literatury [1], následuje kazuistika, tedy profily případů z praxe. Nic proti tomu, ale oponentovi se tento způsob pozdává takový „přetržený“, tedy na konci rešerše informací z literatury úplně chybí určitá rozvaha jak vlastně výzkum pojmout, čeho se vyvarovat, jaké metody se nabízí a které použít, na které typy případů z praxe se zaměřit, jakým způsobem tyto „sehnat“, vybírat a vyhodnotit, jak oddělit „zrno od plev“, není provedena klasifikace typu a rozsahu poškození (lokalizace, míra a mechanismus poškození), ani v náznaku není provedeno spojení kazuistiky se zavedeným názvoslovím, členěním (typy konstrukce karoserií, deformačních členů atd.) Dále chybí sumarizace poznatků z profilu případů a závěr taktéž jen ukazuje, že se diplomant zabýval zajímavým tématem, ale nic konkrétního pro praxi či výzkum v oboru z něj nevyplývá. Kazuistika shromážděných případů například ukazuje na to, že zejména je třeba dávat pozor na záď vozidla, které je principiálně konstruována jako tuhostně poddajnější, viz vlastní teoretická část práce o konstrukci deformačních zón, viz také kap. 4.3 a 5.1 a dílem i 5.7. Pokud dojde k lehkému tečnému poškození povrchu vozidla (třeba jen laku jako v kap. 5.3, 5.6, 5.8) nelze s vysokou pravděpodobností očekávat poškození dalších dílů, jejichž poškození při prohlídce vozidla v neodstrojeném stavu není zjevné. Srovnáním případů si lze učinit ten generelní závěr, že pokud dojde k markantnímu poškození předního blatníku vozidla, může zcela reálně a přitom logicky dojít i k poškození držáků tohoto blatníku, při zadním nárazu může zcela reálně dojít k poškození zadního čela či dna zavazadlového prostoru, i když to nemusí být při první prohlídce patrné a zejména při bočním nárazu do oblasti přídě vozidla může dojít k poškození geometrie zavěšení kol … atd. Ale to je vše všeobecně známo, oponent má s těmito poznatky diplomanta bohaté zkušenosti z praxe. V práci chybí v tomto směru sumarizační tabulky s náklady na opravu dle první prohlídky, dle druhé prohlídky, dle faktury autoopravny a také chybí příslušné tabulky, diagramy, poměrové ukazatele atd. Prostě v práci zcela chybí analytická část, kde by byly v rozumné míře postulovány všeobecné zákonitosti, které by byly doporučením pro praxi a „nástřelem“ hypotéz pro jejich následné prověření v rámci dalšího výzkumu v oboru. Diplomová práce obsahuje zejména určitý extrakt informací z odborné literatury k principům konstrukce deformačních zón a poté s tím nepříliš slučitelnou a nenavazující kazuistiku. Oponentovi nejvíce vadí absence celkové rozvahy, dílčích rozvah před provedením dalších kroků, nepropojenost stavby diplomové práce a absence analyticky dovozených všeobecných zákonitostí pro praxi i výzkum v oboru. Tato práce tedy nemůže sloužit jako seriózní manuál, jak diplomant v závěru své práce uvádí, závěry práce jsou velmi nekonkrétní, nenachází se zde „zhutnělá a výživná“ informace, kterou lze jako prakticky použitelný a seriózní „štafetový kolík“ předávat dále. Pod databankou poškození vozidel - viz bod 4 zadání DP, si oponent představuje nepoměrně bohatší a metodicky utříděnější a analyticky zpracovanou informaci. Použitá literatura je skromná (celkem 8) hlavně v oboru konstrukce vozidel (3 položky) a internetové zdroje směřují spíše k odhalování pojistných podvodů (3). Práce všeobecně postrádá logické propojení kapitol s „vnitřními citacemi“, kdy by dílčí závěry byly zpracovány a analyzovány v dalších navazujících postupech jako synergická „cihlička“ výzkumu, které po fundované analýze a zpracování vedou „step by step“ od specifikace zadání k postulaci prakticky využitelných závěrů. Diplomant musí inženýrsky ještě nějaký ten rok zrát, než toto pochopí a dosáhne, má před sebou v tomto smyslu ještě nějaký ten kus cesty ….. Oponent uznává, že má „laťku požadavků“ nastavenu poněkud výše vzhledem k bezpočtu závěrečných, diplomových, doktorských i habilitačních prací, které měl za necelých 20 let možnost vést či oponovat v tuzemsku i zahraničí. Dosáhnout „absolutna“ sice přirozeně není v lidských silách, ale je třeba si rezervy uvědomovat a stále se rozvíjet. Snad si diplomant z výše uvedeného pro svou budoucí inženýrskou praxi vezme. Inženýra netvoří inženýrem samotný titul, ale schopnost tvořivě, analyticky, kriticky, pečlivě a systematicky vytvářet hodnoty ve smyslu uvážlivé realizace zadání k hmatatelným a stabilním výsledkům. Ale vše dobré, všichni musíme tvrdě pracovat, říkat si pravdu, poučit se ze svých chyb a rozvíjet se směrem k dokonalosti, která je však objektivně nedosažitelná . Shrnutí: Oponent práce má vážné výhrady ke způsobu zpracování práce, která sice v principu respektuje vytčené 4 okruhy témat, ale na svých výstupech neobsahuje zhutnělé použitelné závěry po předchozím poctivém a uvážlivém zpracování teoretických podkladů a kazuistiky, navíc tyto oblasti jsou zcela odtržené, tedy rešerše odborné literatury postrádá jako určitý typ „nadstavby“ nějakou rozumnou rozvahu a převzetí této pro hodnocení konkrétních případů poškození vozidel. Přeji od srdce diplomantovi, aby na sobě v praxi tvrdě pracoval, a aby vnitřně přijal alespoň část z toho, jak vnímá oponent nejen jeho diplomovou práci, ale i celkové pojetí jejího zpracování, který za 22 let intenzivní pracovní cinnosti v oblasti výzkumu i praxe „ví svoje“.

eVSKP id 71194