KUBIŠ, J. Ověření funkce piezoelektrické kompozitní vrstvy jako senzoru přetvoření [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2020.

Posudek vedoucího

Hadaš, Zdeněk

Předkládaná práce se věnuje možnosti analyzovat přetvoření z odezvy piezoelektrických materiálů. V práci je uvedena stručná rešerše, MKP model zvolené soustavy a realizace měření s piezoelektrickými prvky i senzory mechanických veličin. Body zadání byly splněny, ale výhrady mám k popisu jednotlivých postupů a rozsahu a způsobu interpretace řešení. Stylisticky a graficky je práce na průměrné úrovni, některé slovní obraty jsou až nevhodné pro závěreční práce. Bohužel to velmi kazí dojem z prezentace velmi zajímavého technického řešení se zajímavými výsledky. Proto celkově práci hodnotím známkou dobře/C.

Posudek oponenta

Ševeček, Oldřich

Cílem předložené bakalářské práce byla rešerše aplikací piezoelektrických snímačů, návrh experimentu pro snímání odezvy piezoelektrických kompozitních vrstev umístěných na vibrujících konstrukcích a vyhodnocení měření z různých typů snímačů s cílem ověřit možnost využití piezoelektrické vrstvy (snímače) pro měření veličin jako jsou např. deformace nebo zrychlení, pro něž se standardně používají jiné typy snímačů. Téma práce je velmi aktuální a je rovněž navázáno na aktuálně řešené výzkumné projekty, z čehož se předpokládá přímá využitelnost získaných poznatků. Na začátku práce student provedl rešerši nejčastěji využívaných piezoelektrických materiálů a jejich aplikací jako snímačů. Tato rešerše je však z mého pohledu mírně odbytá, nejpoužívanější materiál PZT např. pouze třemi řádky textu a jedním obrázkem. Rovněž místy v rešerši chybí odkazy na literaturu. Na mnoha místech rovněž nejsou pojmy nebo nadpisy definovány jasně a jednoznačně a čtenář si tak musí domýšlet, co tím autor myslel (např. název kapitoly 5 „Súčasný stav využitia v letectve“ – není zřejmé čeho, apod.). Obecně autor v práci spíše konstatuje fakta, předpoklady, ale již nediskutuje proč tomu tak je, proč se volil daný přístup či měřící zařízení, proč je vhodné měřící místo uprostřed a ne okraji nosníku apod. Práce mi přijde příliš stručná i v oblasti její nosné části, kde je již řešen samotný zadaný problém. Např. modální analýze, na základě které má být určena vhodná poloha snímače v experimentu je věnováno pouze sedm řádků a jeden obrázek a detaily o samotném modelu nebo zdůvodnění volby nejvhodnějšího místa se čtenář rovněž nedozví. Volba parametrů nosníku pro experimentální měření rovněž není zdůvodněna. Měření je popsané velice stručně, chybí použitá zařízení vzorkovací frekvence a další důležité informace umožňující případnou reprodukovatelnost výsledků. Získané signály z měření by bylo rovněž možné lépe a detailněji analyzovat. Z formálních připomínek lze dále uvést např. následující: - Autor nepoužívá konzistentní tvar odkazů na obrázky a práce obsahuje i množství překlepů. - V tabulce č.4 je nesmyslně vyčíslena chyba na 2 desetinná místa, dále není z textu ani jasné jak je tato chyba vůbec definována. - V části textu autor často píše v množném čísle – „spracovali jsme“, „museli jsme upravit“, „zanedbali jsme“ apod – z textu tak není jasné jaký je podíl samotného autora práce. - Na straně 31 se autor odkazuje na neexistující obrázek 8.4. Závěrem lze konstatovat, že definované cíle práce byly sice splněny, avšak vzhledem k přílišné stručnosti mnoha stěžejních pasáží, které mohli být daleko lépe rozvedeny a analyzovány a absenci důležitých informací pro čtenáře, hodnotím práci výslednou známkou „C“ a doporučuji ji k obhajobě.

eVSKP id 124785