ZDRAŽIL, L. Přesný wattmetr pro měření měrných ztrát feritových jader [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2018.
Student se během semestru plně věnoval bakalářské práci a přicházel pravidelně na konzultace. Práce je svým rozsahem nadstandardní, po úvodní části kde rozebírá metody měření ztrát ve feromagnetických materiálech vhodně sestavil blokové schéma navrhovaného wattmetru. Z možných realizací elektronického wattmetru vybral vhodné násobičky, u nichž proměřil jejich linearitu a kmitočtové vlastnosti. Z požadovaných rozsahů napěťového a proudového kanálu vypočetl vhodné zesílení pro napěťové úrovně potřebné na vstupu analogové násobičky. Vstupní impedance i rozsahy napěťového kanálu násobičky jsou vhodně zvoleny pro připojení případné potřebné osciloskopické sondy. V návrhu v programu Pspice kontroloval maximální fázový posuv zesilovacích stupňů při různých zesíleních. Následně se podrobně proměřily kmitočtové vlastnosti napěťového i proudového zesilovacího kanálu, stejně jako dolních propustí na výstupu násobičky. Plného ověření wattmetru bránila časová tíseň při oživování převodníku I/U, přesto lze doufat ve funkčnost celé sestavy a dobrou dosažitelnou chybou. Po formální stránce je práce psána pečlivě, popisky obrázků jsou v češtině. Práci studenta hodnotím jako vynikající.
Cílem práce byl návrh laboratorního elektronického wattmetru, který by byl vhodný pro měření ztrát vzorků ferimagnetických materiálů provozovaných při kmitočtu do 50 kHz. Student se úkolu zhostil dle mého názoru velmi dobře. Práce je neobvykle rozsáhlá (téměř 100 stran, vč. příloh). Všechny její části– rešerše vhodných analogových násobiček a OZ, návrh a simulace jednotlivých stavebních bloků wattmetru v OrCAD PSpice, vlastní realizace a experimentální ověřování parametrů, jsou logicky navazující a svědčí o pečlivém a systematickém přístupu studenta k řešení úkolu i jeho schopnostech samostatné vývojové práce. Získané výsledky (jak simulované, tak naměřené) jsou podrobně komentovány a dále využívány v optimalizaci zapojení. Práce je logicky členěna, po formální stránce je na velmi dobré úrovni. Vytkl bych snad jen nejednotné používání výrazů (kmitočet/frekvence) a občasné formulační neobratnosti. Vzorec (3.1) nesouhlasí se schématem na obr. 3.1, ale platí pro jiné zapojení měřicích přístrojů. V grafu na obr. 7.8 jsou dvě křivky, ale v legendě je jich 12, podobně na obr.7.7. Práci celkově hodnotím jako výbornou, překračující běžnou úroveň bakalářských prací.
eVSKP id 110417