HRICKO, T. Syntéza elektronicky rekonfigurovatelných filtrů s moderními aktivními prvky [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2018.
Práce se zabývá návrhem elektronicky rekonfigurovatelných filtračních struktur, kde je možné pomocí elektronicky řiditelných aktivních prvků měnit výslednou přenosovou funkci filtru. Student ke zpracování bakalářské práce přistupoval aktivně a samostatně. Student představuje tři navržené struktury tohoto typu filtrů, pro které byla provedena jejich simulace za užití simulačních modelů na tranzistorové úrovni. Vybrané struktury byly doplněny o citlivostní či parazitní analýzu. Dva navržené obvody byly následně zrealizovány do podoby desek plošných spojů a s použitím dostupných aktivních prvků podrobeny experimentálnímu měření, jenž potvrdilo jejich funkci. O kvalitě práce svědčí i to, že jedno z navržených zapojení v podobě konferenčního příspěvku prošlo recenzním řízením a bylo přijato k ústní prezentaci na konferenci Radioelektronika 2018, jenž se konala 19-20. dubna v Praze. Vytknout lze několik maličkostí jako je míchání českých a anglických zkratek pro značení přenosových funkcí, několik ne zcela přesných tvrzení vzniklých nezkušeností studenta, či občas chybějící indexy jednotlivých parametrů proudového zesílení B, dle kterých by bylo možné určit, který aktivní prvek v zapojení je nutné řídit. Práci hodnotím A/90 bodů.
Bakalářská práce je zaměřena na poměrně náročné téma (pro studenta bakalářského stupně) syntézy aktivních filtračních struktur druhého řádu v proudovém módu typu jeden-vstup jeden-výstup, které umožňují rekonfiguraci typu přenosu změnou elektronicky kontrolovatelných parametrů aktivních prvků. V práci se nachází několik sporných tvrzení, která by mohla pomýlit nezkušeného čtenáře. Jedná se však jen o maličkosti (např. frekvenční závislost aktivních filtrů – samozřejmá a žádaná věc - je vztahována k působení reálných a parazitních vlastností aktivních prvků, str. 1). Taktéž se mi nezdá vhodné spojovat základní dělení a vysvětlení typů ideálních pravoúhlých odezev filtrů s přenosovou funkcí 2. řádu (str. 2-4) či použití českých i anglických zkratek pro filtrační odezvy (DP, LP). Místy se vyskytují ne zcela přesné formulace (Q = 0.67 není typické pro Butterworthovu aproximaci). Zátěž pro výstupní uzel by měla být nějak specifikována (proud zřejmě tekl v simulacích do zkratu). Stanovení vztahu pro šířku pásma PP by bylo taktéž velice užitečné (a následné porovnání hodnot se simulací a měřením). Parazitní analýza není dle mého názoru dotažena do finálního stádia. Nejvyšší navržená a zjištěná hodnota činitele jakosti se pohybuje kolem Q = 5, důvod omezení by měl být uveden. Fázovací článek na obr. 4.3 invertuje, podobně jako některé další přenosové funkce této topologie (obr. 4.4), ale není to u symbolického vyjádření přenosu pod rovnicí (3.1) diskutováno. Formátování některých částí odstavců s odrážkami např. v úvodní části práce (např. str. 5) při vysvětlování základních přenosových funkcí je poněkud nezvyklé. Odkazy na rovnice v textu se uvádí i se závorkami. Některá schémata aktivních prvků jsou zbytečně rozměrná. Na str. 35, 36 jsou měření demonstrační ukázky rekonfigurace prvního typu filtru, ale parametru B (zisk proudu) chybí konkrétní index rozlišující prvek obvodové topologie, který je měněn. V měření by bylo vhodnější použít menší šířku pásma RBW filtru obvodového analyzátoru, aby byl průběh na nízkých kmitočtech více vyhlazený a bez fluktuací a skoků fáze. Měřit výsledky do více jak 100 MHz taky nemá u těchto obvodů moc smysl vzhledem k již výraznému parazitnímu chování. Formát zápisu referencí není jednotný. Práce je z celkového pohledu poměrně zdařilá a hodnotná i z pohledu tématu výzkumu, ke kterému přispívá. Lze říci, že topologie jsou opravdu originální a zajímavé, o čemž svědčí prezentování příspěvku (napsaném ve spolupráci s vedoucím práce o jedné z nich) na konferenci Radioelektronika 2018 v Praze. Doporučuji hodnocení B/80b.
eVSKP id 110392