OPLETAL, T. Bezkontaktní měření rychlosti [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2021.
Cílem bakalářské práce p. Opletala bylo vyzkoušet metodu bezkontaktního optického měření rychlosti pohybu nanovlákenného materiálu a nasměřovat tak na možnou náhradu kontaktního měření s inkrementálním senzorem. Tento není principiálně vhodný, protože při kontaktu s materiálem je degradována nanovlákenná vrstva. Náročnost tématu je střední, jedná se spíše o úlohu praktickou s přihlédnutí k funkčnímu výsledku. Student si téma vybral bez znalostí zpracování obrazu. S přihlédnutím k tomuto faktu lze jeho postup na práci hodnotit pozitivně – uvedení do tématu strojového vidění bylo převážně samostudiem (při distanční formě občasných konzultací). V praktické části poté student vybral z dostupného vybavení vhodnou kameru i objektiv. Není vyzkoušeno více metod, nicméně Template Matching fungoval spolehlivě, student otestoval i různé možnosti velikosti vzoru a hlavně tato metoda je více než vhodná vzhledem k rychlosti. Student výsledek práce ověřil na dopravníku, kde se potvrdily výsledky umožňující nasazení takovéto metody do reálného provozu. K samotné realizaci, kódu v C++ ani ke skriptu v MATLABu nemám výtek – kód je napsán čitelně s množstvím komentářů, které možná zabírají více místa, než samotný kód. Každá proměnná použitá v kódu je nadstandardně okomentovaná již v době inicializace popisem na celý řádek. Horší stránkou je samotný text práce, který je méně čtivý, se spoustou překlepů a občas vět, které trénují mozkové závity čtenáře nad častou otázkou „jak to pisatel myslel?“. Tímto textem by měl student prodat svoji práci (v tomto případě velmi slušnou). Student si svých psaných výkonů je pravděpodobně vědom a možná kvůli tomuto volil praktické téma. S ohledem na toto dávám jakožto vedoucí praktické bakalářské práce větší důraz právě na odvedenou práci než na text, přesto jistou bodovou penalizaci toto zaslouží. Pan Opletal pracoval samostatně, svou bakalářskou prací prokázal zjevné bakalářské schopnosti, proto práci doporučuji k obhajobě s hodnocením B (85b).
Bakalářská práce pana Opletala na téma bezkontaktní měření rychlosti má 49 normostran (celkem 73). Hodnocení je nutné rozdělit do dvou částí – první je zpracování dokumentu a druhou je vlastní řešení zadané úlohy, které jsou, co do kvality, ve velkém nepoměru. Jazyková úroveň předložené práce je špatná. V práci se vyskytuje opravdu velké množství překlepů i gramatických chyb a také stylistických neobratností. Toto velmi ztěžuje čtení a bohužel negativně ovlivňuje celkový dojem z práce. Vytknout je třeba také špatné odkazy na některé obrázky. Za čistě teoretické, převzaté, lze považovat kapitoly 1 až 3 (21 stran). Zbylé kapitoly jsou dílem studenta. První kapitola na jedné stránce stručně ukazuje proces zpracování obrazu. Druhá kapitola se věnuje snímání objektu a třetí metodám zpracování obrazu. Uznávám, že student neabsolvoval žádný předmět z oblasti počítačového vidění ani zpracování obrazu, a že tedy musel vše nastudovat sám, ale zpracování není dobré. Student jako použitou literaturu uvádí výukové materiály skupiny počítačového vidění na UAMT, ale i kolegů z FIT a z Prahy, proto se musím ohradit a chtěla bych jednoznačně oddělit vlastní formulace autora od těchto zdrojů. Zvážila bych také rozsah některých částí vzhledem k jejich přínosu k práci. Některé zmíněné metody nejsou vůbec v práci využity, naopak nejdůležitější části o analýze pohybu jsou věnovány pouze dvě strany. Praktická část začíná výběrem hardwaru, který lze vzhledem k pozdějšímu považovat za správný, ale chybí mi na tomto místě nějaký rozbor úlohy. Nejsou také popsány některé důležité parametry HW, jako například barevná hloubka kamery, parametry objektivu nebo směr osvětlení. Do páté kapitoly, nazvané software, je zařazen i popis získání dat pro zpracování, resp. popis provedeného experimentu a pracoviště. Obrázky 5.1 a hlavně 5.2 mohly být názornější. Dále je popsána knihovna OpenCV a použité funkce, knihovna pro ovládání kamery a vlastní algoritmy. Tato část je prezentována dobře. Základem celého algoritmu je knihovní funkce matchTemplate, která s pomocí korelace vyhledává v aktuálním snímku vzor - výřez z předchozího snímku. Byl proveden a vyhodnocen i experiment s různou velikostí vzoru. Algoritmy byly navrhovány a posuzovány s ohledem na předpokládané využití v reálném čase. Samozřejmě lze zvažovat, zda by jiná metoda či jiná volba parametrů nebyla spolehlivější či přesnější, ale zhodnocení výsledků z měření z pořízených šesti sekvencí (šestá kapitola) jasně ukazuje, že zvolená koncepce HW i SW byla správná a vedla k dobrým výsledkům. Pochválit lze volbu skladby experimentů, která umožnila zhodnocení měření i bez referenčního měřidla rychlosti. Cenné je vlastní zhodnocení a definice podmínek měření. Zdrojový kód na přiloženém CD je v několika variantách podle použití. Kód je dobře strukturovaný a bohatě komentovaný. Dále CD vedle samotného dokumentu obsahuje obrázky, pořízené sekvence, výstupy algoritmů či grafy naměřených hodnot. Přes zmíněné nedostatky lze konstatovat, že student splnil všechny body zadání a navržený postup je funkční a dobře využitelný v praxi. Pan Opletal dle mého názoru výsledky své práce prokázal bakalářské schopnosti, proto práci doporučuji k obhajobě s hodnocením C (70b).
eVSKP id 134840