ŠAGÁT, M. Detekce komorových extrasystol v dlouhodobých signálech EKG [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2018.
Student Martin Šagát se v bakalářské práci zabýval automatickou detekcí komorových extrasystol v EKG signálech. Práce obsahuje výstižnou rešerši z oblasti patofyziologie komorových extrasystol a zejména metod používaných pro jejich automatickou detekci. V praktické části práce student realizoval tři různé metody detekce komorových extrasystol, otestoval je na signálech z MIT-BIH Arrhthmia databáze a výsledky podrobně vyhodnotil a porovnal. Vyzkoušena byla také kombinace všech metod dohromady. Student aktivně pracoval v průběhu celého semestru, využíval konzultací, kdy vždy přicházel dobře připraven, s novými poznatky a zajímavými nápady. Velice kladně také hodnotím kritické zhodnocení jak vlastních výsledků, tak výsledků ostatních autorů – zejména pak týkající se způsobu testování metod ostatních autorů (např. testování metod pouze na části dat z databáze a z toho plynoucí výborné výsledky, kterých by ale při otestování na celé databázi bylo jen těžko dosaženo). Práce je kvalitní a přináší nové poznatky. Hodnotím ji stupněm A, 90 bodů.
Bakalářská práce je zaměřena na automatickou detekci komorových extrasystol (KES) v signálech EKG. K úvodní kompilační části práce věnované signálům EKG a popisu KES (str. 3 až 16) nemám připomínky. Metody detekce KES probírá autor v kap. 3 (str. 17 až 24). Jako první zmiňuje metody založené na morfologických parametrech. Zde postrádám vysvětlení, co jsou body Q, T a S (str. 17 a 18). Druhou skupinu tvoří metody založené na stacionární vlnkové transformaci (SWT) s jednoduchým prahováním, která není realizovaná jen pomocí horních a dolních propustí (jak autor tvrdí), použité banky filtrů nejsou totéž co vlnky a příslušné pásmo rozkladu nelze nazvat koeficientem (str. 19). Třetí zmíněnou metodou je detekce KES vycházející z energie úseků signálu, kde vzorec (1.2) vyjadřuje odhad energie, ale ne plochu pod křivkou (str. 21). Vedle sledování vybraných pásem po WT autor ještě uvádí tzv. délku energie signálu, což není šťastná formulace (str. 22). V přehledu metod autor cituje sedm prací. Použitá data a realizované metody popisuje v kap. 4 (str. 25 až 37). První realizovaná metoda vychází z morfologických parametrů, kde nerozumím pojmu negativní kmit R (str. 27 a 29), nejasný je pojem absolutní hodnota plochy, resp. absolutní plocha (str. 29). Ze sedmi parametrů považuji čtyři za nejasně formulované. Za zmínku stojí časté nesprávné používání pojmu „amplituda“. Ve shodě se zadáním autor realizoval tři různé (výše zmíněné) metody pro detekci KES a testoval je na všech signálech veřejně dostupné databáze MIT-BIH. Dosažené výsledky (str. 38 až 44) zpracoval přehledně a nevynechal ani srovnání s výsledky jiných autorů. Nejlepších výsledků autor dosáhl s využitím morfologických parametrů a klasifikátoru založeném na metodě podpůrných vektorů (SVM). Chybí však podrobnější popis klasifikátoru a vysvětlení způsobu normalizace vstupních dat. Přes výše uvedené připomínky hodnotím předloženou práci jako velmi dobrou po formální i věcné stránce. Autor splnil zadání projektu v plném rozsahu.
eVSKP id 110533